Bohuš|Dobrou noc všem posluchačům i Vám.
Spoustu her už tu zaznělo, jako skákání panáka, kuličky, mikádo, pouštění ořechových lodiček, vystřihování obrazců z papíru, ještě si pamatuji na parašutistu, panáček s padákem, který se jen hodil do vzduchu, hned se rozevřel padák a hup do kanálu, to byl můj první a poslední. Samozřejmě fotbal, když byl rozpor, tak byl kámen nůžky papír a bez diskuzí. Ale hlavně jsme stavěli z větví bunkry, v zimě to byl ještě sníh, tak v závěrech zas iglů, do toho jme měli praky, luky, šípy a meče že dřeva a prozkoumávali jsme okolí jako rychlí šípy. V okolí máme jeskyni průchozí, takže jsme na klacek volně namotali pásku, zapálili a měli jsme louč. První svítil a ostatní ti co byli za ním, tak hasili odkapávací hořící louč. Bylo toho hodně jak si užít den, jen je škoda, že byli tak krátký, až na víkendy, ale to zas byli rodinné návštěvy. Každopádně úkoly se dělaly ve škole o přestávkách, pak se přišlo domů max na 6 minut a hned ven. V šest hodin domů na večeři, umít se v lavoru, zkouknout večerníček a spát, takže přeji všem krásnou dobrou noc, plnou pěkných snů.
Vladka z Rychvaldu|Krásné téma, vzpomíná se nádherně. My v dětství hráli hru Honzo vstávej, to se jeden postavil kus od ostatních zády k nim a postupně ostatní volal slovy Honzo vstávej, ten odpověděl O kolik? a hlavní odpovídal třeba : o 5 slepičích, sloních , kočičích a dotyčný udělal počet kroků způsobem co odpovídal danému zvířeti. Byly tam i pozice: budíček spadl do záchodu a daný musel čupnout. Vyhrál ten kdo nejdříve dosáhl pozice hlavního hráče. Nebo jsme hráli zeměkouli. To bylo potřeba hodně velké pískoviště. Tam se nakreslil velký kruh- zeměkoule a rozdělila se paprskovitě na tolik dílů kolik bylo hráčů - zemi. Každý se postavil do jednoho pole a jeden hráč měl v ruce kolík, který někomu hodil do pole. Ten ho musel rychle zvednout, ostatní se zatím rozprchli. Ten co zvedl kolik křikl Stát! Všichni se zastavili a ten s kolíkem udělal k vybranému hráči 3 co největší kroky a kolíkem hodil do koše utvořeného z rukou daného hráče. Když trefil, kolíkem zabral z jeho pole kus území a připojil ke svému. Když ne, bral území dotyčný. Jinak.hodne s vnuky hrajeme pexeso i to mikádo a je jim 3 a 5 let. Hezký poslech.
Jana |Dobrý večerVam, paní Jitko a taky všem posluchačům. Já jsem takový docela "staromilec" všechno schovavam, protože si říkám, že aspoň dětem a jejich potomkům ukážu, s čím jsme si hrávali. Naštěstí neteř to fakt kvituje s povděkem, má staré věci, jako nyslim tím hračky, panenky, medvídka, různé stužky na zdobení dárků, naše z dětství dochované třeba ozdobicjy na stromeček, tak to má jako já velmi ráda. A tak jsem ráda, že trošku toho mého i bratrovi dětství můžu předat další generaci. Druhá neteř je zas super moderní, tam je to ale pro mne takové asi studenejsi, ale nic neříkám, když se jim to líbí a vyhovuje.
Bohumír , Poutníci času.| Chlapeckých her ať už venkovních, nebo když bylo nevlídné počasí habaděj. Vždy byly ve skupině starší a my mladší se od nich učili. Na to se nedá zapomenout. Třeba floky, ušlapala se hlína, ,hráli 2-3 kluci. Každý měl svoje floky označené, základem hry bylo vyřadit soupeřovy floky. To byly 40cm kolíky o průměru do 5cm. Nebo se jezdilo na kolech s tzv brkačemy. To byl tvrdý kart. papír na provázku, jedna část se zahla a dala se do špic a druhý konec byl u řidítek, komu to nejvíc brkalo a vydrželo, ten nejen že vyhrál ale byla sranda. Hrálo se na četníky a na zloděje, zahrady nebyly oploceny, schovávalo se všude možně, atd. dnes ty možnosti děcka takové nemohou ani mít. velký provoz, voda neteče rygolami, je kanalizace, za nás byli ještě koňské povozy jezdilo se na karétách, všude kolem rostli ov. stromy, utrhlo se ovoce různého druhu bez zákazu a varování. V noci doslova v pozdních hodinách jsme se honili kolem kostela a zlezli do márnice i tam se schovávalo a nepodělal se nikdo. Zdravím přátelé ze Šternberka.
Sváťa z Brna|Dobrý večer všem hračičkám z Noční linky i všem posluchačům.Tak jdem na to .co si pamatuji že jsme rádi používali a s čím si hráli.Kuličky ,telefom udělaný z krabice od krému na boty,prak, kapslovku,bouchací kuličky,píšťalku z vrby nebo bezu, luk a šípy , skákání panáka,hra na slepou bábu,přebírání provázku ale třeba i Člověče nezlob se , Dáma ,z karetních her Prší , Zelená louka , Přebíjená.Samozřejmě s přibývajícím věkem se hry měnily , ale na tyto rád vzpomínám a svým dětem i vnukům jsem je ukazoval.Tak děti pac a pusu dobrou noc Váš Sváťa
Sylva|Hezký večer, vzpomínám si že jsme s rodinou hráli Žolíky. Ti nestárnou a zopakuji si je občas s mladými i dneska. Zkrátka od mých prarodičů až po má vnoučata.
