Úterý: Jak se dříve dvořili chlapci děvčatům? A jak lákala děvčata chlapce?
Jakým způsobem chlapci nadbíhali děvčatům v době vašeho mládí? Jak se chlapci dokázali dvořit děvčatům? A stávalo se tehdy, že by děvčata jako první dávala najevo náklonnost? Na co jste se nechali „ulovit“ vy? Čím vás vaše drahá polovička zaujala?
Pamatujete, jak jste se v mládí cítili v situaci, když jste přišli do kontaktu s chlapcem nebo dívkou, která se vám vždy líbila? Dokázali jste dát najevo své sympatie? Nebo jste odvrátili hlavu, uhnuli pohledem, nasadili kamenný obličej a dívali se schválně jinam?
Za nás se seznamovalo nejvíc na diskotékách a zábavách, nebo - protože jsme jako holky sportovaly - tak při fandění na basketbalových zápasech. Dobře si pamatuju, že tohle jsme dělaly i my, jako mladá děvčata - slečny nedostupné! Kluk sedí vpravo, slečna jde doleva a ještě si sedne zády k němu. Kluk se posadí vedle ní a ona celou dobu kouká na druhou stranu. Kluk se usměje a ona nasadí tvář naprosto bez výrazu a zájmu. No co jsme mohly čekat jiného než to, že náš vysněný idol si brzy našel jiný objekt zájmu.
Pokud bychom se vrátili až do dob našich maminek či babiček, určitě zavzpomínáme na „čaje o páté“, které samozřejmě nebyly jen o čaji. Chodilo se tam kvůli hudbě, tanci a hlavně - děvčata kvůli chlapcům a obráceně. Nosily se sukně a halenky nebo svetříky, hoši měli sáčko a kalhoty, žádné džíny. Prostě slušnost a elegance sama. Co myslíte, bylo tehdy to seznamování jednodušší?
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
