Úterý: Motor mého života

10. říjen 2017

Noční linka

Zora Ježková|foto:Petra Ševců, Český rozhlas

10. října 2010 se po sedmé stal vítězem Velké Pardubické Josef Váňa, největší postava českého dostihového sportu. Když se i dnes na tohoto muže podíváte a sledujete, jak tvrdě pracuje na své kondici, jak se stále snaží jít dopředu a nepatřit do starého železa, jistě si mnozí položíte otázku: „Kde bere tu životní energii? Co ho pohání, co je jeho životním motorem?“

Možná to sami znáte. V každé věci, do které se pustíme, dostaneme obvykle něco jako počáteční dávku energie. Nejviditelnější je to ve vztazích, tam této energii říkáme zamilovanost, ale myslím, že to platí i jinde – při rozjezdu nového pracovního projektu, nebo když se čistě ze záliby ponoříme do nějaké činnosti, která nás láká, či začne.

Nějakou dobu to funguje, ve vztahu dáváme sami od sebe a partner dělá totéž. Bez očekávání a bez sledování pomyslných účetních kolonek má dáti–dal se potkáváme v půli cesty, s radostí a lehkostí. Je to taková dobrovolná vzájemnost a právě v ní se vztahu daří nejlíp.

V práci, která vás baví a naplňuje, to vlastně funguje velice podobně. Hýříte nápady, vidíte odezvu a všechno jde skoro samo.

Dříve nebo později se tato rovnováha poruší. S partnerem si pomalu zevšedníte. V práci vám začnou docházet baterky, motor se zadrhává a třeba i zasekne... Jak ho znovu nastartovat?

Co vás pohání v životě stále kupředu? Co je vaším motorem, který vám velí nevzdávat to, když už máte pocit, že nemůžete dál? Je to složité takový životní motor pro sebe objevit? Nebo je to zkrátka někomu dáno do vínku a jinému ne?

autor: zos