Válečné trauma, to je ten nejvyšší stupeň traumatizace. Zejména u dětí a mladých
Psycholožka Leona Jochmannová a Centrum Locika dobře vědí, proč je po vypuknutí válečného konfliktu nutno upozornit na vliv válečného dění na psychiku dětí po celém světě, více či méně sousedících zemích a především těch z Ukrajiny.
Jaký dopad mají dětská traumata?
„Zásadní a určující je vztah matky a dítěte v nejmladším dětském věku. Traumatizovat pak mohou i nejrůznější dílčí monotraumata během vývoje, nehody a úrazy či jednotlivá zkušenost s násilím. Dále je tu psychická traumatizace ze šikany, ubližování. A především pak nejvyšší, nejvážnější stupeň psychotraumatu, komplexní posttraumatická stresová porucha. Sem spadá například i zkušenost jedince s ozbrojeným konfliktem,“ varuje dětská psycholožka.
Vliv raných, ale i následných traumatizujících zážitků, dopady deprivace anebo poruchy citové vazby (attachmentu), kdy dítě na počátku života nemůže přilnout k matce, je určujícím pro (celý) život člověka.
Mluvit lze například i o disociaci (odloučení od reality, odpojení). Ta může být jednak mechanizmem, jak se tělo (mysl) podvědomě vyrovnává třeba s hrůznými zážitky; disociativní porucha osobnosti je ale diagnózou a spolu s vážnou s traumatizací člověka mohou vést ke zdánlivě nepochopitelnému zkratovému jednání – násilným brutálním útokům, výpadům, (rodinným) tragédiím, o nichž naneštěstí právě poslední dobou také slýcháme.
Užitečné, leckdy zásadní nabídky psychologické pomoc nabízí například i následující zdroje:
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
