Venčit tři psy zvládám, směje se vozíčkář Tomáš Helísek
Nedovedla jsem si to představit. Mít na vodítku stafordšírského bulteriéra, amerického pitbulteriéra a greyhounda, to přece není jen tak. Což teprve, když je člověk na vozíku?
Pro Tomáše Helíska je to radost, nevidí na tom nic divného. Sní o tom, že jednou bude mít dům a velkou zahradu, kde bude své psy cvičit. Právě od něj jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí o bull sportech.
Narazit na Tomáše Helíska můžete kdekoli v Olomouci, pohybuje se rychle na svém elektrickém vozíku. Pobavilo mě, když jsem zjistila, že vozíky jsou jako auta. Když do nich investujete a dobře se o ně staráte, vydrží vám déle.
„Vozíky jsou jednou z nejdůležitějších kompenzačních pomůcek, proto i u nás v Trendu máme půjčovnu, kdy pomáháme klientům a lidem v těžké životní situaci,“ říká Tomáš, který pracuje jako PR manažer a tzv. fundraiser ve Spolku Trend vozíčkářů Olomouc.
Pomáhá shánět sponzory, pečuje o dárce, organizuje charitativní akce, komunikuje s médii. To mu jde. Pochází z Nového Jičína, chvíli bydlel u Prostějova, teď žije se svou rodinou v Olomouci. A spokojeně.
„Začal jsem studovat speciální pedagogiku na Univerzitě Palackého, školu jsem ale nedokončil. Třeba se k tomu někdy vrátím. Ale se svými bývalými spolužáky jsem stále v kontaktu,“ říká.
Jezdí po školách a baví se s dětmi o bariérách. Maká na 200%, do všeho jde naplno. Chce prostě dokázat, že i člověk s handicapem leccos zvládne. Rád cestuje, letos to bude k Máchovu jezeru. A taky by si rád pořídil handbike – kolo pro vozíčkáře.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
