Vesnička, kde se ztrácí voda
Ponikev je horská obec ležící v mírném, pěkně modelovaném údolí potůčku, který dal vesničce název. Dříve byl nazývaný Punkev, to že „poniká“ znamená, že se ztrácí pod zemí.
Osada se nachází u silnice do Konice vzdálené 5 km. Leží ve výšce 500 m.n.m, v klimaticky drsném kraji uprostřed Ludmírovské vrchoviny, která je součástí vrchoviny Bouzovské. V roce 1974 byla Ponikev připojena k Ludmírovu. Celé území obce patří do Přírodního parku Kladecko.
Na katastru Ponikve, který má tvar trojúhelníku se vyskytuje vápenec a mramor, získávaný dříve z místního malého lomu. Ložiska železa v jižní části katastru se těžila v sedmnáctém a osmnáctém století a zpracovávala se ve vysoké peci ve Dzbelu. Zdejší vápno se prý používalo na stavbu olomouckých hradeb.
Od roku 1899 v centru obce stojí novorománská kaple Růžencové Panny Marie. Původní zvonice se zvonem sv. Barbory z roku 1797 stávala nad domem zvaným „V podzvoničném“.
Kapli začali stavět v roce, kdy císař slavil jubileum vlády a tak dostala neobvyklý název: „Jubilejní kaple jeho veličenstva císaře a krále Františka Josefa I.“ Křížovou cestu dodala Mariána Novotná, vdova z Ponikve.
V areálu pily na vrchu Homole dříve sídlila sovětská armáda, která si zde po roce 1968 vybudovala radarovou stanici. Údajně odsud později bývalo možné přímé spojení do Moskvy. Na stránkách provozovatele se dozvíme o shromažďování vojenské a dřevozpracující techniky, hornin a budování expozic. I to, že tu funguje největší katrová pila v České republice. Z okolních kopců jsou krásné výhledy, kupříkladu z Napoleonské cesty vidíme na hřebeny Jeseníků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
