Vojta Nedvěd: Být synem slavného otce není lehké, táta s bráchou nastavili laťku hodně vysoko
Vojta Nedvěd je zpěvák, kytarista a písničkář, nejmladší z muzikantského rodu Nedvědů. Nedávno vydal třetí desku, kterou věnoval do nebe svému tatínkovi. „Na tom cédéčku je duet s tátou. Vůbec jsme netušili, že bude poslední,“ vypráví v pořadu Alex a host.
Přestože po svém tatínkovi převzal pomyslnou štafetu, jeho cesta ke kytaře začala poměrně pozdě. „Začala až kolem desátého roku. To jsem si začal kytary všímat a chtěl jsem zkoušet nějaké akordy. Táta mi dával první rady. Pak to bylo na mně. Hodně lidí u toho nevydrží, protože ty prsty bolej, než se udělá mozol. Přesto jsem po tom tak toužil, že jsem u toho vydržel.“
„Táta mě ani mého bráchu do ničeho nenutil. Vždycky to dělal takovou nenásilnou formou. Když jsem ale vzal poprvé kytaru do ruky, tak myslím, že měl radost.“
Nastavená vysoká laťka
Přiznává, že coby následovník svého tatínka cítí velkou zodpovědnost. „Nosit slavné příjmení není lehká úloha. Táta i Honza toho na tomhle světě zanechali opravdu hodně. Laťka je postavená hodně vysoko. A já cítím zodpovědnost za to, co tady bylo nastoleno a taky aby to udrželo nějakou kvalitu.“
„Myslím, že se to ale daří. Koncerty většinou končí tak, že je potlesk vestoje. Na koncertě jsou veškeré emoce, je tam smích, pláč i takový ten klid. Největší odměnou je, když na konci lidé přijdou a řeknou, že jsou odpočatí, nabití. To jsou ty největší pochvaly.“
Vojta Nedvěd vydal letos své třetí sólové cédéčko, které nese název Maluju na nebe. „Je pro mě zlomové v mnoha bodech. Jednak s ním slavím 30 let na scéně, taky je to 25 let, kdy jsme s mojí milovanou Kačenkou svoji a další zlom je v tom, že jsem si u většiny písniček skládal melodii. Taky je tam duet s tátou. Vůbec jsme netušili, že bude poslední.“
Vzpomínky na tátu
Jak sám vypráví, jeho tatínek ho ovlivnil v mnoha věcech. „Těch rad, co mi dal, bylo strašně moc. Občas tam byly i dohady, ale neměl problém přijít a omluvit se, když se ukázalo, že neměl pravdu. Rady mi dával po muzikantské stránce, ale radil mi třeba i v manuální práci. Jak pracovat se dřevem, šroubovat, zatloukat. V dnešní době jsem za to neskutečně rád.“
A jaký byl František tatínek? „Táta byl starostlivej. Toho času s ním moc nebylo, dvacet let totiž chodil k tomu hraní i do práce. Plus k tomu jezdil hrát. Byla s námi hodně máma, která si s námi asi dost užila. Když byl ale doma, tak se nám věnoval naplno. Jako táta byl výbornej. Dokázal si získat respekt, ale nijak netlačil na pilu,“ dodává v pořadu Alex a host.
Jakou skladbu zahrál na kytaru poprvé? Jak se líbily jeho písničky tátovi? Vídá se s Honzou Nedvědem? Jdou jeho dcery v jeho šlépějích? Poslechněte si v záznamu pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
