Zahrála jsem si i nohy kolegyně, směje se Jana Posníková z Moravského divadla
Říká se, že není malých rolí, jsou jen malí herci. Epizodními rolemi si v začátku své kariéry prošla i Jana Posníková. V jednom projektu četla třeba jen scénické poznámky, v jiném zase odehrála pouze derniéru, ale své místo na divadelním slunci si postupem času vydobyla.
„Jednoznačně jsem chtěla jít na herectví. A jednoznačně mě nevzali,“ s humorem sobě vlastním konstatuje Jana Posníková. Vystudovala sice obor divadelní věda, i tak ale zamířila na jeviště. Nejprve do Divadla Tramtarie, kde strávila deset let. „Tam jsem se vyhrála a stala se herečkou,“ říká.
Loni dostala nabídku z činohry Moravského divadla, kde ji můžete vidět v Kočičí hře, Evženu Oněginovi, Kupci benátském a Tlustým praseti. Připravuje se na roli Angustias v představení Dům Bernardy Alby. „Je nejstarší z pěti dcer. Je to pohodová holka, která umí být ale i protivná a která se musí vyrovnat s celou řadou komplexů. Balancuje mezi přísnou matkou a mladší sestrami.“
Na jméno Jana Posníková narazíte v olomouckém dramacentru Sdružení D, které pracuje se školními kolektivy. „Zaměřujeme se na rozvoj osobnosti, empatie, je tam i primární prevence rizikového chování, ale divadelní formou. Něco jako strukturované drama.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
