Zahrála jsem si i nohy kolegyně, směje se Jana Posníková z Moravského divadla
Říká se, že není malých rolí, jsou jen malí herci. Epizodními rolemi si v začátku své kariéry prošla i Jana Posníková. V jednom projektu četla třeba jen scénické poznámky, v jiném zase odehrála pouze derniéru, ale své místo na divadelním slunci si postupem času vydobyla.
„Jednoznačně jsem chtěla jít na herectví. A jednoznačně mě nevzali,“ s humorem sobě vlastním konstatuje Jana Posníková. Vystudovala sice obor divadelní věda, i tak ale zamířila na jeviště. Nejprve do Divadla Tramtarie, kde strávila deset let. „Tam jsem se vyhrála a stala se herečkou,“ říká.
Loni dostala nabídku z činohry Moravského divadla, kde ji můžete vidět v Kočičí hře, Evženu Oněginovi, Kupci benátském a Tlustým praseti. Připravuje se na roli Angustias v představení Dům Bernardy Alby. „Je nejstarší z pěti dcer. Je to pohodová holka, která umí být ale i protivná a která se musí vyrovnat s celou řadou komplexů. Balancuje mezi přísnou matkou a mladší sestrami.“
Na jméno Jana Posníková narazíte v olomouckém dramacentru Sdružení D, které pracuje se školními kolektivy. „Zaměřujeme se na rozvoj osobnosti, empatie, je tam i primární prevence rizikového chování, ale divadelní formou. Něco jako strukturované drama.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
