Ze slavné hospody zbyly jen zdi, prastarý mlýn stojí dodnes. Podle pověsti tu strašil černý pes

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Horní Újezd
0:00
/
0:00

Horní Újezd leží na mírném hřebenu, uprostřed zvlněných polí, asi 7 km severně od Bystřice pod Hostýnem, v kraji zvaném Záhoří. Patří k větším obcím regionu a má dlouhou a zajímavou historii.

Horním Újezdem procházely důležité cesty, na kterých se vybíralo mýto. Katastrální území obce má oválný tvar, protáhlý od severozápadu k jihovýchodu. Od poloviny 18. století tu byla na rozcestí postavena formanská hospoda Drholec. Obyvatelstvo se zabývalo polním hospodářstvím, chovem dobytka a plemenných koní, vyhlášený byl chov hus.

Močál, kde se propadl sedlák se solí

V místě zvaném Háj prý býval močál se slanou vodou. Podle pověsti se tu propadl sedlák, který vezl sůl do Lipníka. Propadl se i s nákladem proto, že se „nepobůchal“ (tedy asi nepokřižoval), když zvonili v kostele při pozdvihování. Jižní část protíná rozestavěná dálnice z Přerova do Valašského Meziříčí, která začala vznikat už na počátku druhé světové války a pak byla zastavena.

Obrana před Tatary

Na západní straně od osady je návrší zvané Stráž, odkud lze přehlédnout celé okolí. Povídá se, že tu stával za tatarských vpádů vždy jeden osadník na stráži, a blížil-li se nepřítel, dával znamení tím způsobem, že vysoký vztyčený sloup povalil k zemi. Všecek okolní lid zanechal práce a utíkal na Hostýn anebo do blízkých hor a lesů.

Místo zvané Stráž, kde podle pověstio stával chasník a dával pozor, jestli se neblíží Tataři

Dnes oživuje centrum ulice s řadou barevných gruntů

Jedna fasáda starého statku je žlutá, druhá červená, následuje modrá, oranžová, zelená.

Barevné fasády starých gruntů

Zástavbu tvoří původní návesní ulicovka s vřetenovitou návsí, s branami na obou koncích. Dochovaly se jejich názvy – Horní čili Farská a Dolní zvaná Palova. Mezi grunty byla původně volná pastvina s napajedly pro dobytek, hlavní cesta vedla prostředkem.

Na místě bývalého Rochlova dvorství u kostela stávala vladycká tvrz připomínaná v letech 1446 a 1493, se zbytky obranného příkopu. Ve východní části katastru v trati Lhotsko stála zaniklá středověká osada Lhota.

Doklad ze 14. století

První písemná zpráva o vsi pochází z roku 1371, kdy se píše o Luckovi z Újezda. Název Újezd označoval určité, objížďkou ohraničené území, s pravděpodobným lesem určeným k mýcení, s loukami a ornou půdou. Název je typický pro okraje starého sídelního území Moravy. První část názvu se v minulosti měnila – Volavý – podle půhončích (úředníků, kteří přiváděli obžalované k soudu), Svrchní, Vysoký, Vyšší, od roku 1672 Horní Újezd. Části vesnice se jmenují Dědina, Horní konec, Dolní konec, Ulica, Bařina, Zábraní. Na statcích bývaly mezi okny a nade dveřmi výklenky, ve kterých byly sošky Panny Marie, sv. Floriána a dalších svatých ochraňujících stavení.

U školy se zastavil císař František Josef I.  při manévrech roce 1897

Škola se připomíná v roce 1764, v roce 1896 byla postavena dnešní budova, ve které je nyní expozice venkovského muzea s názvem: „Jak se žilo v Ójezdě.“

Škola,u které se zastavil císař

Hostinec a šibenice

Na křižovatce východně od vesnice stávala od roku 1757 formanská hospoda na Drholci, se stájemi pro 12 párů koní. Zachovala se smlouva mezi vrchností a hostinským, popisující jeho povinnosti při chodu hospody a podrobnosti o fungování výběru mýta: Hostinský podle listiny nesměl na hosty křičet, přechovávat podezřelé lidi ani brát boží jméno nadarmo.  Na samé hranici Kolářova pole na Lhotsku, na nejvyšším místě u hranečníku za Drholcem děsila lidi pevná šibenice, která stála až do roku 1752, kdy byly zrušeny hrdelní soudy na Moravě.

Bývalý formanský hostinec na Drholci

Památky obce Horní Újezd

Na vyvýšeném místě stojí farní kostel Narození Panny Marie. Je to jednolodní stavba s věží zvonice. Na vrcholu věže není umístěn kříž, ale kovový znak se jménem Maria a paprsky okolo. Dříve se kolem kostela rozkládal starý hřbitov zrušený v r. 1972. Starý kostel se připomíná v druhé polovině 14 století. V roce 1690 vyhořel, zároveň shořela i věž, byla přistavěna zděná zvonice a nová dřevěná věž krytá šindelem. V roce 1768 byla přistavěna nová věž pro nový zvon od šenkýře a mýtného Pavla Holana z Drholce.  

Technickou památkou je náhon zvaný Struha z konce 14. století. Na něm stojí bývalý vodní mlýn s pilou zvaný Plachý, Trávnický nebo Juhyňský. Připomínal se již v roce 1418, jeho provoz skončil v roce 1950.

K místním památkám patří pět kamenných křížů, pomník padlých a svatý obrázek

Na křižovatce do Vitonic stojí kamenný kříž ze světlého pískovce, který má vpředu nápis: „Pochválen buď Ježíš Kristus.“ V soupisu reverzů se píše, že: „Kříž na dolním konci při silnici ku Vitonicím v Horním Oujezdě místo dřevěného starého kříže byl nový kamenný zbudován nákladem Petronilly Kulheimové z Horního Oujezdu. Kříž tento jest obecní. Jelikož starý dřevěný kříž na témže místě sundaný byl ještě ve stavu dobrém, dal se opraviti a plechový nový obraz shotoviti a postaviti pak na cestě u Moštěnice, kdež nemaje kauce dle rozhodnutí obecního výboru se má zanechati na obecním pozemku do té doby až schatrní. Pak nechť se ve vší uctivosti pochová na hřbitov aneb spálí. Najde-li se dobrodinec na zbudování potom nového kříže, doufá obecní představenstvo, že pak potom se ten kousek obecního pole vyplatiti může. V září 1898 B. Jiříček, farář Horní Oujezd.“

U mateřské školy stojí mezi čtyřmi lípami kamenný kříž, který má na přední straně podstavce reliéf Panny Marie Bolestné, na bocích sv. Josefa a další reliéf nejasný. Uvádí se, že je z počátku 20. Století,  je zakreslen již na mapách druhého a třetího vojenského mapování.

Vpravo u silnice k Drholci, v místě Na drahách, stojí kamenný kříž v kovové ohrádce. U kříže rostou tři lípy, na bocích podstavce jsou světlemodré polosloupky. V prázdném výklenku je vložena malá soška Panny Marie, dole je nápis: „Ó vy všichni, kteří kolem jdete, pozorujte a vizte, jest-li bolest, jako bolest má“ a vzadu je nápis: „Ke cti a chvále Boží věnovala rodina Chlápkova 1916.“ Jsou odtud pěkné výhledy na Hostýnské vrchy.

U mostu přes Moštěnku v místě zvaném Záslatiní stojí menší kamenný kříž s kovovým ukřižováním Krista.  Na přední straně podstavce má nápis: „Nám i budoucím vždy stejně víra hlásá „v kříži je naše síla, útěcha a spása L.P. 1946.“ Dole je nápis: „Postaven nákladem manželů Ovčačíkových.“ Vedle kříže je kamenný obloukový mostek.

Nový kříž u kamenného mostu, který podle pověsti hlídal Vodník

K místu se vztahují pověsti o vodníkovi a černém psu

Prý tu strašívá vodník v podobě černého psa, který tu lehává na lávce přes potok a nepustí nikoho na druhou stranu. Někdy zase kokrhává jako kohout, pentle po křoví rozvěšené mění se v žabinec, sáhnete-li po nich, také tu neznámé dívky právají šaty a tlukou pístem. Na nedaleké Kamenici prý hořívaly o půlnoci peníze, které černý pes obíhal a hlídal.

Na novém hřbitově zřízeném v roce 1954 stojí kamenný kříž ze světlého pískovce. Na přední straně podstavce je reliéf Panny Marie Bolestné, vzadu má nápis: „Tento sv. kříž dali postavit farníci obce Horno-oujezdský a Osíčka. Léta Páně 1870“.

Pomník padlých v první světové válce byl odhalen 8. září 1923 o pouti, kdy byl posvěcen. Do války narukovalo celkem 113 mužů, z nich 23 přišlo o život. Na pomníku je soupis 24 jmen padlých a 6 nezvěstných. Dne 2. června 1946 byly odhaleny ve zdi u pomníku dvě desky se jmény. Alois Machačík byl brigádní generál, major francouzských legií, rytíř čestné legie, popravený 1. 6. 1943. Antonín Studený byl rotmistr, ruský legionář, který položil svůj život v koncentračním táboře v Brně 7. 1. 1943.

Pomník tvoří vysoký štíhlý jehlan z černého kamene. Pod křížem a státním znakem ČSR je nápis: „Našim padlým a zemřelým vojínům, kteří se nedočkali naší svobody, věnují občané z Horního Újezda a Osíčka“. Pod ním na podstavci je nápis: „Život je stálý boj a mír jen bezděky. Smrt však jen krátký boj a pak klid navěky“ Dole nápis: „Položil život na oltář vlasti. Karel Zámrský dne 7. 5. 1945. Antonín Zámrský z Osíčka zahynul v koncentračním táboře v Erbachu 4. 4. 1945.“ Na pískovcovém podstavci dole jsou čtyři reliéfy – anděl nad mrtvým vojákem, žena s třemi dětmi vyhlížející muže, loučení muže, návrat muže z války, kterého vítá děvče.

Mezi zvyky a obyčeje patřilo v minulosti chození Mikuláše a Štědrý večer, kdy byly domy otevřeny i pro žebráky

Slavili tu Tři krále, sv. Dorotu, na velikonoce byl šmigrust po tři dny. Na Boží tělo bývaly postaveny čtyři oltáře: u Skotáků, Chlápků, Piknů, Klvaňů. Významné bylo stavění máje, které je doloženo již v roce 1422. Ukradené dřevo z májky mělo čarovnou moc, máj zaháněl také kroupová mračna. Když byly v obci rozbroje, nesměl se máj stavět. Na jaro bylo códění studánek na jaro. V sobotu před sv. Duchem, se dávaly lipové větvičky do oken, hoši práskali bičem. Konávala se také obhlídka hranic, při níž mladí dostali výprask. Slavilo se také Záhorské právo, kdy byly při obecní sýpce lidové soudy.

O újezdských hodech je nejstarší zmínka v roce1680. Vrchnost na ní dala dvě krávy, aby bylo dost masa. 8. září byl svátek celé dědiny, pekl se chléb z nového obilí.

Dnes se udržují zvyky vodění medvěda, velikonoce, stavění máje, lampionový průvod k pomníku padlých, hody, dýňování a Mikuláš.