Žít běžný život chtějí i rodiny s hendikepovanými dětmi

Jonatánek se narodil zdravý

„Věděla jsem o Rané péči už dávno před tím, než jsme měli děti. Viděla jsem nějaký dokument v televizi,“ říká Barbora Ševčíková. Vzpomněla si na něj o pár let později, kdy se jí narodil syn Jonatán, a s manželem zhruba v pátém měsíci zjistili, že není něco v pořádku.

„Byli jsme velmi zaskočeni,“ říká tatínek Daniel. Jonatánek začal mít epileptické záchvaty, bylo jich pět až deset denně. Najít léky, které by mu zabraly, trvalo několik měsíců, které trávili hlavně v nemocnici. Skvělé bylo, že po návratu domů jim hned začali pomáhat lidé z Rané péče.

„Po prvním emailu jsme si sjednali schůzku a od té doby k nám pravidelně dochází teta Verča, která s Jonatánkem pracuje. A my se můžeme ptát na všechno, co nás zajímá. Na jednu otázku nám je schopná nabídnou několik možností řešení.“

Každá rodina má svůj příběh

Společnost Raná péče pomáhá rodinám, ve kterých se narodí hendikepované dítě, nebo se po porodu stane něco, co změní stav dítěte. „Rodina nás vždycky nás osloví s tím, že potřebuje pomoc s dítětem. Neví, jak ho stimulovat, jak ho správně rozvíjet a komunikovat s ním,“ říká ředitelka olomoucké pobočky Pavla Matyášová.

Určitě není dobře, že jsou dneska rodiče, kteří si připadají ztracení a sami a nevědí, co se svým postiženým dítětem dělat, kam se obrátit. Jsou maminky, které první měsíce propláčou v osamocení s pocitem, že je stav jejich dítěte neměnný.

Do Rané péče stačí zavolat, každý případ posuzují individuálně. Navíc sídlí ve velmi příjemném prostředí v ulici U Botanické zahrady, kde je dobře dětem i dospělým.

Dobý konec

Jonatánkovi Ševčíkovi už brzy budou čtyři roky. Má mladšího brášku Vilémka, kterého má moc rád. „Přijal ho krásně, až jsme byli překvapení, všechno se změnilo k lepšímu“ říká maminka Barbora.

Jonatán je pořád epileptik, záchvaty ale netrpí. Jeho vývoj pokračuje, sice zpomaleným tempem, ale pokračuje.

„Od září chodí do speciální školky, moc se mu tam líbí, je tam strašně spokojený,“ říká maminka a tatínek dodává: „Máme veliké štěstí. Máme dobré rodinné zázemí, přátelé, výbornou péči ze strany střediska, k tomu dobrá školka. Máme pocit, že už nevíme, co udělat pro něj víc. Servis má dokonalý. Určitě máme co vracet, jsme dlužníky.“

Dáváme rodiny dohromady

Rodiny s podobnými problémy a s podobně postiženými dětmi si určitě mají co říct. A i tady pomáhá Raná péče, která je zkontaktuje, aby společně probrali, co je trápí, čím si procházejí, jaké za sebou mají úspěchy.

„A jednou měsíčně děláme akce pro rodiče. Buď jsou zaměřené na jejich děti anebo na volný čas. Míváme třeba muzikoterapie, připravujeme zážitkové setkání v zoologické zahradě,“ vyjmenovává Pavla Matyášová. A Ševčíkovi přitakají: „Tady se na nás nikdo nedívá, nikdo si nic nemyslí, je to velmi osvobozující.“