Žudr a solárium

Jiná věc jsou hrozny vína na jižní Moravě nebo švestky na Moravě východní nebo šišky chmele tady kolem Olomouce – to všechno by mohlo sloužit jako takový zástupný motiv do moravského znaku.

Ale moji pozornost upoutal před časem ještě jeden fenomén, kterým se vyznačuje tradiční moravská lidová architektura v těch bohatších oblastech – na Slovácku a na Hané. Dnes se podíváme na architektonický prvek žudr nebo také žudro – a bude to samozřejmě pohled lingvistický.

Termínem žudr, žudro nebo taky žundr, žumdr nebo žúdro se označuje jakási krytá předsíňka na sloupech, která je vysunuta před dům a vypadá někdy až jako nějaké zvláštní křídlo budovy. Pěkně je žudr zachován např. v Lobodicích nedaleko Tovačova.

Pod žudrem mívali bohatí hanáčtí hospodáři lavice, někdy i stoly a účelem této přístavby bylo tedy poskytnout místo k odpočinku a povídání na čerstvém vzduchu a ve stínu, anebo taky na sluníčku podle toho, kam si člověk tu svoji lavici posunul. A to „sluníčko“ je tu, ačkoliv se to na první pohled nezdá, zřejmě základním pojmenovávacím prvkem.

Slovo žudr je totiž zřejmě starý germanismus, převzatý z nějaké německé nářeční podoby slova Söllner (zölnr), psáno se s, s přehlasovaným ö a dvěma ll. Podle etymologického slovníku významného brněnského lingvisty Václava Machka pocházelo německé slovo Söllner ve významu „žudr“ přímo z latinského slova solárium, které mělo význam „slunečné místo“, tedy „místo, kde se někdo může vyhřívat“.

Že slovo solárium nějak souvisí s hanáckým slovem žudr, je velké překvapení. Ale překvapení už není, že se zvlášť mohutná žudra nebo žudry zachovala zrovna na Hané. Hanáci byli totiž – alespoň některých literárních dokladů – pravými mistry v odpočívání.