Alojzov není zdaleka jen papírna v údolí Moravy
Cesta proti proudu řeky Moravy do Jeseníků by se klidně dala nazývat cestou papírenskou, protože papírny kolem ní najdeme co pár kilometrů. Olšany, Jindřichov, některé funkční, jiné bohužel zavřené. Další osadou s papírnou je také Alojzov. Možná bychom měli spíše říkat, že se jedná o papírnu s osadou, protože budova papírny je zde rozhodně dominantní. Když ji míjíme, ani nepostřehneme, že projíždíme kolem historicky zajímavé budovy.
Historie tohoto místa je však pozoruhodná. Řeka Morava zde vyhloubila údolí, které sice vypadá široké, ale po většinu roku zde byla patrně podmáčená půda. Po krajích tohoto údolí však snad již odpradávna procházely kupecké karavany, které brali řeku jako průvodce. První osídlení v této oblasti máme datováno na počátku 14. století, kdy je zmiňována nedaleká Ruda nad Moravou i Bohdíkov.
Alojzov totiž od počátku své existence spadá pod správu Bohdíkova. Na místě dnešní osady je nejprve zmiňován hospodářský dvůr tzv. Kučovský. Jak přišel ke svému jménu, se mi bohužel zjistit nepodařilo. Budova dvora však doposud stojí, i když otázkou je jak dlouho. Je to poměrně zdevastovaná stavba po levé straně silnice při jízdě do Bohdíkova.
Mimochodem, tento dvůr je k vidění i na staré mapě ve sbírce olomoucké vědecké knihovny z roku 1844, kdy je uváděn jako Vötzen Hof. Je zde také zaznamenána cesta vedoucí údolím řeky. Na této mapě najdeme také první obytná stavení kolem dvora a dokonce i budovu na místě současné papírny. Ta je vidět i na starší mapě pocházející z Josefského vojenského mapování v závěru 18. století.
I zde je dvůr pod názvem Gotzencarter Maier Hof zaznamenán, a to dokonce ve stejném půdorysu. I zde najdeme domky na místě dnešní papírny a dokonce i náhon z řeky Moravy. Je tedy možné, že zde stávalo něco, co potřebovalo vodu, tedy hamr nebo mlýn.
Právě proto možná padla na toto místo volba knížete Aloise z Lichtenštejna, když na počátku 19. století hledal prostor pro výstavbu hutě na zpracování železné rudy. Ta se v okolí těžila odpradávna. Název obce Ruda, německy Eisenberg, tomu také napovídá. Kromě toho bylo v okolí dostatek lesů jako zdroje dřeva, které bylo k tavbě železa tehdy potřeba.
Tak zde vzniká malý průmyslový podnik, který je základem dnešní papírny. A opět můžeme nahlédnout do vojenské mapy z počátku 19. století kde se na místě dnešní papírny skví nápis Hoch ofen – tedy vysoká pec.
Protože však byla železná ruda v té době ve zdejším okolí nekvalitní a zásoby byly v krátké době vyčerpány, stala se výroba nerentabilní. A to i přesto, že už se vědělo, že údolím kolem huťe povede železnice Moravské hraniční dráhy. Ta byla zprovozněna v roce 1873.
Ve stejném roce ale huť vyhořela. Její majitel kníže Johan z Liechtenštejna nechal spáleniště přebudovat na papírnu. Pár let ji provozoval, ale později ji pronajal Adolfu Kargerovi, který ji zanedlouho odkoupil a majetek předal svému synovi Leo Kargerovi. Jeho druhý syn Josef Eberhard byl mimochodem nadaným výtvarníkem a po odsunu působil nejprve v NDR a později ve Freiburgu jako textilní návrhář.
V roce 1948 byl závod znárodněn a zmodernizován. Od roku 1950 byl součástí Olšanských papíren výroba kartonů a papírů různých druhů.
Když se zastavíte naproti bráně do továrny, můžete v pozadí zahlédnout jednu z nejstarších budov, která má na věžičce hodiny a v průčelí nese lichtenštejnský erb.
A ještě další zajímavosti jsou v okolí k vidění. Nedaleko směrem k Bohdíkovu je k vidění starý vápencový lom se zajímavou strukturou skal a krasové útvary najdeme i přímo nad papírnou a v okolních lesích, kde jsou dokonce k vidění jeskyně nazvané Větrné díry
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.