Anna Strnadová: Maxl žhář. Tragický příběh tesaře, životního smolaře a posléze psance a vězně z druhé půle 19. století
Příběh šesté knihy prozaičky Anny Strnadové má reálný základ. Autorce se do rukou dostalo šestačtyřicet německy psaných listů ze soudních zápisů c. k. Krajského soudu v Jihlavě, které byly úředním svědectvím o žďárském „paliči“ Maxmiliánu Novotném. Jen dopis starosty a dvě výpovědi Maxmiliána Novotného byly zaznamenány v češtině, jedna dokonce v latině.
„Co mě nejvíce zasáhlo na Maxlově příběhu, byla výše jeho trestu,“ říká Anna strnadová. Za podpálení tří stodol, drobnou krádež a držení pistole, kterou u něho nalezli při útěku, byl odsouzen k osmnácti letům v těžké věznici v Kartouzích.
Postava Maxla se postupem let stala v kraji mýtem. Ve městě i okolí mu byly přisuzovány požáry, které nikdy nemohl založit, poněvadž si v té době odpykával svůj trest. Zároveň však byl považován za hrdinu, neboť se mu z žaláře hned dvakrát podařilo uprchnout. Další útěky už narůstaly jen v představách lidí.
Informace o žďárském paliči našla Anna Strnadová také v Památníku sboru dobrovolných hasičů Města Žďáru, vydaného v roce 1938. „Přijala jsem pouze svědectví o paličském spolku, který ve městě opravdu existoval a požáry zakládal, a zmínku o tom, že se Maxl po svém návratu věnoval hlavně hodinářství a konečně se i oženil,“ popsala autorka.
V soudních spisech je založen i opis křestního listu a popis Maxlovy postavy, jména svědků, výpověď starosty Süsse a také záznam o Maxlově nemanželském dítěti. Zbytek je dílem autorčiny fantazie. Vznikl tak román o tragickém životě člověka, který z podvědomí místních obyvatel nikdy nevymizel.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
