Anna Strnadová: Maxl žhář. Tragický příběh tesaře, životního smolaře a posléze psance a vězně z druhé půle 19. století

„Co mě nejvíce zasáhlo na Maxlově příběhu, byla výše jeho trestu,“ říká Anna strnadová. Za podpálení tří stodol, drobnou krádež a držení pistole, kterou u něho nalezli při útěku, byl odsouzen k osmnácti letům v těžké věznici v Kartouzích.

Petr Kubes|foto:Michaela Doubravová

Postava Maxla se postupem let stala v kraji mýtem. Ve městě i okolí mu byly přisuzovány požáry, které nikdy nemohl založit, poněvadž si v té době odpykával svůj trest.  Zároveň však byl považován za hrdinu, neboť se mu z žaláře hned dvakrát podařilo uprchnout.  Další útěky už narůstaly jen v představách lidí.

Informace o žďárském paliči našla Anna Strnadová také v Památníku sboru dobrovolných hasičů Města Žďáru, vydaného v roce 1938. „Přijala jsem pouze svědectví o paličském spolku, který ve městě opravdu existoval a požáry zakládal, a zmínku o tom, že se Maxl po svém návratu věnoval hlavně hodinářství a konečně se i oženil,“ popsala autorka.

V soudních spisech je založen i opis křestního listu a popis Maxlovy postavy, jména svědků, výpověď starosty Süsse a také záznam o Maxlově nemanželském dítěti. Zbytek je dílem autorčiny fantazie. Vznikl tak román o tragickém životě člověka, který z podvědomí místních obyvatel nikdy nevymizel.