Bezbaexpedice byla bezva
Dvacet zdravých a handicapovaných lidí a jeden vodící pes vyrazili před pár dny na pět tisíc kilometrů dlouhou cestu do Norska. Jeli autem, pluli na trajektu, lovili ryby, řídili sáně tažené psy. Přivezli si spoustu zážitků a hlavně přesvědčení, že zvládnout se dá všechno.
Nápad vznikl na katedře aplikovaných pohybových aktivit Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého. V semináři, který se jmenoval expedice. Část studentů naplánovala cestu do Norska, kterou by s nimi absolvovali i lidé nechodící, se zbytky zraku a nevidomí. „Chtěli jsme zbourat další bariéry k plnohodnotnému životu lidí s handicapem,“ říká Radim Antel.
Nevidomá Lenka Spáčilová neváhala ani chvilku, na nabídku být členkou expedice okamžitě kývla. Hned bylo také jasné, že s ní pojede její vodící pes Jack. „Měl svou klec, ve které celou cestu spokojeně prospal. Vůbec se choval příkladně, rozhodili ho jen aljašští huskyové, se kterými jsme strávili dva dny na velké musherské farmě.“ Řídit psí spřežení byl pro všechny neuvěřitelný zážitek. Stejně jako rybolov. Co si ulovili, samozřejmě i snědli. Byly to nejlepší tresky jejich života.
„Prohlédli jsme si Ušlu, tak Norové říkají hlavnímu městu, navštívili nějaká muzea, prošli park pro nevidomé Storedal, poznali kus nádherné přírody a zvládli jsme to bez problémů. Pokud byla nějaká překážka, hned jsme všichni začali pracovat na jejím odstranění,“ vzpomíná Radim Antel.
Jaké to je koupat se v šesti stupních Celsia? Proč se v Norsku nedá ukecat nákup alkoholu v určitou hodinu? A jaké to je sahat na skalní kresby z doby bronzové? Poslechněte si rozhovor.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
