Bohdíkov bývá považován za nejsevernější hanáckou dědinu. Byl také centrem průmyslu pod horami

12. říjen 2023

Bohdíkov na Šumpersku je někdy považován za nejseverněji položenou hanáckou obec. Je to proto, že se jednalo o vesnici, kde většina obyvatel vždycky mluvila česky s hanáckým dialektem. Byla to však i obec průmyslová s bohatou a dlouho historií.

První zmínka o Bohdíkovu pochází z roku 1351, kdy je vesnice jmenována mezi farními osadami nově vzniklého litomyšlského biskupství. To značilo, že už ve 14. století byla v obci v údolí Moravy fara a kostel. Obec se v listinách latinsky nazývala Martini Villa, tedy Martinova ves. Z toho také vycházelo německé jméno obce Märzdorf. České jméno Bohdíkov pak vychází se jména Bohdan či Bohdal. K odlišení od Horního Bohdíkova nad Žárovou se používalo i jméno Český či Dolní Bohdíkov.

V nejstarších dobách byla obec součástí rozsáhlého panství, jehož centrem byl Nový hrad, jehož zříceninu najdeme na kopci v lese, severovýchodně od Bohdíkova. Když Nový Hrad zanikl, připadl Bohdíkov k velkolosinskému dominiu.

Škola v Bohdíkově

V polovině 16. století jej držel Jan mladší ze Žerotína a právě on se rozhodl odprodat vesnice Bohdíkov a Hrabenov, vladykovi Tobiáši Progovi z Velmic. Stalo se tak v roce 1560. Ten z nich vytvořil samostatný statek a k němu potřeboval obytné sídlo. Položil tedy základy bohdíkovské tvrze, o které máme první zmínku v písemných pramenech již v roce 1576. Kromě sídelní funkce plnila tehdy tvrz i funkci hospodářskou. Vznikl zde komplex budov sestávající ze zemědělského dvora, mlýna a pivovaru. I když později obec připadla k panství se sídlem v Rudě nad Moravou, tvrz zde stojí dodnes nedaleko hasičského areálu a slouží jako obytný dům.

Součástí rudského panství Lichtenštejnů se obec stala po roce 1622. Za třicetileté války zde zanikl pouze jeden grunt, nicméně přestala existovat zdejší farnost. Na místě staršího, patrně dřevěného kostela byl v roce 1725 postaven nový. Duchovní správa však byla obnovena až v roce 1836. Školní vyučování po domech probíhalo již v 18. století a v roce 1819 byla postavena první škola. Do roku 1834 se Bohdíkov zvětšil na 118 domů s 866 obyvateli. Stále se zde nejvíce obyvatel živilo zemědělstvím a prací v lesích. To se však začalo rychle měnit.

Z doby rudské vlády se zachoval někdejší hospodářský dvorec, tzv. Kučovský. Právě na pozemcích Kučovského dvora založili na počátku 19. století Lichtenštejnové huť na tavbu železné rudy těžené v okolí a kolem ní osadu Alojzov. Po požáru v roce 1873 byla tato přeměněna na papírnu. Na pozemcích okolo obce, kde se odpradávna v malém těžil vápenec, byla v roce 1873 postavena vápenka firmy Eisenstein a později zde byly provozu ještě další dvě velké kruhové vápenky. V roce 1887 zde zahájila provoz strojírna a slévárna, později i pila, elektrárna a také továrna na hospodářské, dřevoobráběcí a papírenské stroje. Před první světovou válkou pak k tomu byla v Bohdíkově v provozu ještě další strojírna a po válce ještě jedna pila.

Z někdejší vápenky zbyl dodnes bohužel už jen komín

Jak rostl počet pracovních míst, rostla i německá menšina v obci. Ta si však ale stále zachovávala víceméně český charakter. Prosperitě obce napomohlo i napojení na Moravskou pohraniční dráhu v roce 1873.

Po válce došlo ke znárodnění a postupnému útlumu průmyslu. Stále zde fungují některé provozy a také zmíněná papírna. Bohdíkov se stal střediskovou obcí a v roce 1960 se k němu připojili sousední Raškov a Komňátka. Dnes má obec v údolí Moravy rozlohu katastru 2622 hektarů a žije zde necelých 1300 obyvatel. Kromě kostela sv. Petra a Pavla a tvrze zde najdeme například zbytky staré vápenky, historickou budovu papírny či štoly po těžbě a dopravě vápence. Stojí také část budovy někdejšího Kučovského dvora. Kolem obce je překrásná příroda podhůří Jeseníků.

Spustit audio