Buková na Prostějovsku byla prý krajem lesů a vlků
Buková na Prostějovsku je osadou položenou na náhorní plošině Drahanské vrchoviny v úctyhodné nadmořské výšce přes 600 metrů. To z vesnice dělá jednu z nejvýše položených obydlených lokalit nejen Prostějovska, ale celého Olomouckého kraje.
Jak už jméno obce napovídá, byla pojmenována podle buků, které zde dodnes v okolí vesnice rostou. Právě bohatství lesů bylo patrně důvodem osídlení zdejší krajiny, ke kterému však došlo poměrně pozdě. Teprve na počátku 16. století se objevují první zprávy o osadách, které zde vznikají.
Samotná Buková je podle moderních historických prací poprvé uváděna v roce 1547. Historik Ladislav Hosák však uvádí, že už v roce 1505 bylo dáno obyvatelům Bukové právo svobodně dědit majetek.
Rok 1547 je uváděn v souvislosti s prodejem tehdejšího boskovického panství, ke kterému od počátku své existence Buková pravděpodobně patřila, Šimonu Ederovi ze Štiavnice.
Zajímavé je, že v okolí vesnice byly patrně v minulosti ještě dvě další osady, které však záhy po svém vzniku zanikly. Směrem k Protivanovu dodnes polní trať nese jméno Benátka a zde měla stát vesnice Benátky zaniklá už v roce 1568. Přibližně ve stejné době měla zaniknout další obec s názvem Chmelník, která se rozkládala mezi Bukovou a starým Hradiskem. V samotné Bukové zmiňují listiny těsně po třicetileté válce 14 obsazených usedlostí, ale rovněž 8 pustých domů.
Ještě na počátku 20. století stály v obci dva panské dvory. Jeden v centru vesnice, společně s myslivnou, druhý pak stával stranou obce, při cestě k Hradisku.
Buková byla vesnice zemědělců a lesních dělníků. Z řemesel jsou zde zmiňováni tkalci, krejčí, švec a také výrobci šňůr a ozdob ze slámy. Ještě za třicetileté války byla obec přifařena do Protivanova. Po zániku tamní fary byli místní nuceni chodit do kostela až do Boskovic, což se změnilo až s obnovením farnosti v Protivanově v roce 1705.
Už v 18. století postavili místní na návsi zvonici. U ní na počátku 19. století stál dřevěný domek, který sloužil jako škola. V roce 1866 byl nahrazen novou školní budovou, která byla v roce 1888 rozšířena na dvojtřídku. Bylo to potřeba, neboť ve druhé polovině 19. století zde žilo téměř 700 obyvatel.
Vlastní kapli obec neměla. Ta současná, zasvěcená sv. Josefu byla vybudována až ve třicátých letech 20. století. Do roku 1960 byla obec součástí Boskovického okresu, poté připadla k Prostějovsku.
Stará legenda říká, že kolem Bukové v dávných časech žila spousta vlků. Však také na loukách kolem obce místní lidé hloubili hluboké pasti, tzv. vlčí jámy. Do jedné z nich prý měl omylem spadnout houslista Šifrák, který se vracel z produkce ve Štěpánově. V jámě už byl chycený i vlk, kterému se náramně líbilo, jak muzikant fidlá na housle. Dokonce prý tak, že ani nevrčel. A tak nebohý skřipkař hrál, dokud jej nad ránem neuslyšel hajný, vlka nezastřelil a houslistovi nepomohl ven.
Další vlčí pověst vypráví o sedlákovi, kterého prý přepadla vlčí smečka v lese, když tudy v zimě vezl pytel s chlebem. Práskl do koní a chtěl jim ujet, ale vlci jej doháněli. Tak shodil ze saní pytel s chlebem, na který se šelmy hladově vrhly. Po chvíli jej však opět doháněli. Sedlák tedy odřízl saně, vyšvihl se na koně a ujížděl do Kořence. Když tam dojel, otočil se a uviděl prý vlka, který se jeho koni zakousl do ocasu. Takový to býval kdysi divoký kraj.
Dnes je zdejší příroda spíše předmětem ochrany. Rašeliniště v Klozovci, prameniště u Hamerského a údolíčko Pod liščím kupem chrání hlavně mokřadní flóru, téměř původní lesní společenstva pak střeží chráněné území Bučina u Suché louky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
