Buková na Prostějovsku bývala krajem lesů a také vlků, o nichž se dodnes vypráví legendy

Jak už jméno obce napovídá, byla pojmenována podle buků, které v okolí dodnes rostou. Právě bohatství lesů bylo patrně důvodem osídlení zdejší krajiny, ke kterému však došlo poměrně pozdě. Teprve na počátku 16. století se objevují první zprávy o vznikajících osadách.

Samotná Buková je podle moderních historických prací poprvé zmiňována v roce 1547. Historik Ladislav Hosák však tvrdí, že už v roce 1505 bylo dáno obyvatelům Bukové právo svobodně dědit majetek. Rok 1547 je uváděn v souvislosti s prodejem tehdejšího boskovického panství, ke kterému od počátku své existence Buková pravděpodobně patřila, Šimonu Ederovi ze Štiavnice.

Při vjezdu do Bukové vítá návštěvníky malebný rybníček|foto: Miroslav Kobza

Zajímavé je, že v okolí vesnice byly v minulosti zřejmě ještě dvě další osady, které však záhy po svém vzniku zanikly. Polní trať směrem k Protivanovu dodnes nese jméno Benátka a právě zde měla stát vesnice Benátky zaniklá už v roce 1568. Přibližně ve stejné době měla zaniknout další obec s názvem Chmelník, která se rozkládala mezi Bukovou a starým Hradiskem.

V samotné Bukové zmiňují listiny těsně po třicetileté válce 14 obsazených usedlostí, ale rovněž 8 pustých domů. Ještě na počátku 20. století stály v obci dva panské dvory. Jeden v centru vesnice, společně s myslivnou, druhý pak stával stranou obce, při cestě k Hradisku.

Buková byla vesnicí zemědělců a lesních dělníků. Z řemesel jsou zde zmiňováni tkalci, krejčí, švec a také výrobci šňůr a ozdob ze slámy.  Ještě za třicetileté války byla obec přifařena do Protivanova. Po zániku tamní fary byli místní nuceni chodit do kostela až do Boskovic, což se změnilo až s obnovením farnosti v Protivanově v roce 1705.

Vlastní kapli má obec až od 30. let

Už v 18. století postavili místní na návsi zvonici. U ní na počátku 19. století stál dřevěný domek, který sloužil jako škola. V roce 1866 byl nahrazen novou školní budovou, která byla v roce 1888 rozšířena na dvojtřídku. Bylo to potřeba, neboť ve druhé polovině 19. století v Bukové žilo téměř 700 obyvatel.

Zvonička pochází z 18. století|foto: Miroslav Kobza

Vlastní kapli obec dlouho neměla. Ta současná, zasvěcená sv. Josefu byla vybudována až ve 30. letech 20. století. Do roku 1960 byla obec součástí Boskovického okresu, poté připadla k Prostějovsku.

Stará legenda říká, že kolem Bukové v dávných časech žila spousta vlků. Však také na loukách kolem obce místní lidé hloubili hluboké pasti, tzv. vlčí jámy. Do jedné z nich prý měl omylem spadnout houslista Šifrák, který se vracel z produkce ve Štěpánově. V jámě už byl chycený i vlk, kterému se náramně líbilo, jak muzikant fidlá na housle. Dokonce prý tak, že ani nevrčel. A tak nebohý skřipkař hrál, až jej nad ránem uslyšel hajný, vlka zastřelil a houslistovi pomohl ven.

Socha Božského srdce Páně v horní části obce|foto: Miroslav Kobza

Další vlčí pověst vypráví o sedlákovi, kterého přepadla vlčí smečka v lese, když tudy v zimě vezl pytel s chlebem. Práskl do koní a chtěl jim ujet, ale vlci jej doháněli. Tak shodil ze saní pytel s chlebem, na který se šelmy hladově vrhly. Po chvíli jej však opět doháněly. Sedlák tedy odřízl saně, vyšvihl se na koně a ujížděl do Kořence. Když tam dojel, otočil se a uviděl prý vlka, který se jeho koni zakousl do ocasu. Takový to býval kdysi divoký kraj.

Dnes je zdejší příroda zčásti chráněná. Rašeliniště v Klozovci, prameniště u Hamerského a údolíčko Pod liščím kupem chrání hlavně mokřadní flóru, téměř původní lesní společenstva pak střeží chráněné území Bučina u Suché louky.