Bývalou osadu Josefová v Jeseníkách založili skláři. Dnes tam stojí jediný dům
![](https://olomouc.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_16x9_tablet/public/images/03931599.jpeg?itok=HFH7ubDP)
Po stopách zaniklé osady Josefová
Kdysi byla údolí Jeseníků osídlena mnohem hustěji než dnes. Někde se bývalé obce proměnily na rekreační osady, jinde zcela zmizely ze zemského povrchu. V někdejší Josefové zůstal stát jediný dům. V posledních letech se však zaniklá osada opět ocitá v hledáčku turistů i badatelů a díky naučné stezce sem míří i lidé, kteří by jinak o této kdysi sklářské osadě nedaleko Branné neměli ani tušení.
Josefová, německy Neu Josephthal, se rozkládala kolem soutoku potoka Hučavy a bezejmenného přítoku na jihozápadním svahu hory Troják. V současnosti je osada zcela zarostlá lesem s výjimkou jediného domu, někdejší hájovny, která dnes slouží k rekreaci. Osadou prochází zelená turistická značka vycházející z Branné a mířící přes Vozku do Koutů či Bělé pod Pradědem. Najdeme zde i naučnou stezku přibližující osudy této malé vesnice. Tu v roce 2014 vybudovaly Lesy ČR, některé zbytky domů a další stavby přitom nechaly opravit.
Historie Josefové začíná stavbou sklárny. Dostatek palivového dříví, vodní toky s dostatečným spádem a také křemen, který se v okolí vyskytuje, předurčily toto místo k výrobě skla. Sklárnu nechala lichtenštejnská vrchnost postavit kolem roku 1732. Zpočátku byl problém usadit zde skláře, postupně však přicházeli lidé a zabydlovali nové domy.
Sklárna prosperovala, vyráběla tabulové i užitné sklo, jehož ukázky můžeme dodnes vidět v šumperském vlastivědném muzeu. Kromě sklárny s dvoukomorovou pecí byla součástí provozu i pila na úpravu palivového dřeva a také stoupa na drcení křemene. Obě zařízení byla poháněna vodou.
Největší rozkvět osada zažila v 18. století
Sklárna v Josefově fungovala až do 31. července 1790, kdy byl provoz ukončen, a o rok později byla budova prodána a přestavěna na obytný dům. I když část sklářů odešla do jiné sklárny, část obyvatel zde zůstala a někteří skláři se později vrátili. Využili své znalosti těžby a zpracování dřeva a začali pracovat jako dřevorubci.
Díky slušným příjmům ze sklárny a také z těžby dřeva se osada vykoupila z roboty a nevolnictví a dále se rozvíjela. V roce 1834 měla Josefová už 19 domů a 100 obyvatel. Patřila v té době k nedalekým Novým Losinám, ale většina úřadů a také fara byly v Branné. Od poloviny 19. století je v obci zmiňována i škola, kam chodily děti i ze Zadního Alojzova.
Na konci 19. století vzrůstala poptávka po dřevě. To bylo potřeba dostat do údolí k železnici, a tak v letech 1896 až 1897 vybudovala lichtenštejnská lesní správa lesní železnici, která měla dřevo svážet. Celková délka přesahovala dvacet kilometrů. Jedna z větví vedla až pod Josefovou, kde na ni navazovala svážnice, jejíž most je dnes obnoven.
Na osudu Josefové se podepsala i druhá světová válka. Nejenže deset zdejších mužů padlo na frontě v řadách německé armády, ale po válce byla většina obyvatel vystěhována. Ani ti, kdo mohli zůstat, však nesměli obývat své původní domy, ty sloužily pouze k ubytování lesních dělníků při práci v lese. V roce 1959 nastoupili do osady ženisté Československé lidové armády a s výjimkou jednoho srovnali všechny domy se zemí. Osud Josefové tak byl zpečetěn. Celou osadu pokryl les a dnes jen rozvaliny někdejších domů, Boží muka a kříž postavený na paměť padlých ve druhé světové válce, připomíná, že zde kdysi stála Josefová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
![slovo_nad_zlato.jpg slovo_nad_zlato.jpg](https://olomouc.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/19c0a47caca04bb76b27ba3edcdf74cd.jpg?itok=1i0_J3I_)
![](https://olomouc.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/e2afc965669332fc5318f1eaa402a4b5.jpg?itok=i3X2CUFb)
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.