Bývalou osadu Josefová v Jeseníkách založili skláři. Dnes tam stojí jediný dům
![](https://olomouc.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_16x9_tablet/public/images/03931599.jpeg?itok=HFH7ubDP)
Po stopách zaniklé osady Josefová
Kdysi byla údolí Jeseníků osídlena mnohem hustěji než dnes. Někde se bývalé obce proměnily na rekreační osady, jinde zcela zmizely ze zemského povrchu. V někdejší Josefové zůstal stát jediný dům. V posledních letech se však zaniklá osada opět ocitá v hledáčku turistů i badatelů a díky naučné stezce sem míří i lidé, kteří by jinak o této kdysi sklářské osadě nedaleko Branné neměli ani tušení.
Josefová, německy Neu Josephthal, se rozkládala kolem soutoku potoka Hučavy a bezejmenného přítoku na jihozápadním svahu hory Troják. V současnosti je osada zcela zarostlá lesem s výjimkou jediného domu, někdejší hájovny, která dnes slouží k rekreaci. Osadou prochází zelená turistická značka vycházející z Branné a mířící přes Vozku do Koutů či Bělé pod Pradědem. Najdeme zde i naučnou stezku přibližující osudy této malé vesnice. Tu v roce 2014 vybudovaly Lesy ČR, některé zbytky domů a další stavby přitom nechaly opravit.
Historie Josefové začíná stavbou sklárny. Dostatek palivového dříví, vodní toky s dostatečným spádem a také křemen, který se v okolí vyskytuje, předurčily toto místo k výrobě skla. Sklárnu nechala lichtenštejnská vrchnost postavit kolem roku 1732. Zpočátku byl problém usadit zde skláře, postupně však přicházeli lidé a zabydlovali nové domy.
Sklárna prosperovala, vyráběla tabulové i užitné sklo, jehož ukázky můžeme dodnes vidět v šumperském vlastivědném muzeu. Kromě sklárny s dvoukomorovou pecí byla součástí provozu i pila na úpravu palivového dřeva a také stoupa na drcení křemene. Obě zařízení byla poháněna vodou.
Největší rozkvět osada zažila v 18. století
Sklárna v Josefově fungovala až do 31. července 1790, kdy byl provoz ukončen, a o rok později byla budova prodána a přestavěna na obytný dům. I když část sklářů odešla do jiné sklárny, část obyvatel zde zůstala a někteří skláři se později vrátili. Využili své znalosti těžby a zpracování dřeva a začali pracovat jako dřevorubci.
Díky slušným příjmům ze sklárny a také z těžby dřeva se osada vykoupila z roboty a nevolnictví a dále se rozvíjela. V roce 1834 měla Josefová už 19 domů a 100 obyvatel. Patřila v té době k nedalekým Novým Losinám, ale většina úřadů a také fara byly v Branné. Od poloviny 19. století je v obci zmiňována i škola, kam chodily děti i ze Zadního Alojzova.
Na konci 19. století vzrůstala poptávka po dřevě. To bylo potřeba dostat do údolí k železnici, a tak v letech 1896 až 1897 vybudovala lichtenštejnská lesní správa lesní železnici, která měla dřevo svážet. Celková délka přesahovala dvacet kilometrů. Jedna z větví vedla až pod Josefovou, kde na ni navazovala svážnice, jejíž most je dnes obnoven.
Na osudu Josefové se podepsala i druhá světová válka. Nejenže deset zdejších mužů padlo na frontě v řadách německé armády, ale po válce byla většina obyvatel vystěhována. Ani ti, kdo mohli zůstat, však nesměli obývat své původní domy, ty sloužily pouze k ubytování lesních dělníků při práci v lese. V roce 1959 nastoupili do osady ženisté Československé lidové armády a s výjimkou jednoho srovnali všechny domy se zemí. Osud Josefové tak byl zpečetěn. Celou osadu pokryl les a dnes jen rozvaliny někdejších domů, Boží muka a kříž postavený na paměť padlých ve druhé světové válce, připomíná, že zde kdysi stála Josefová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
![hurvinek.jpg hurvinek.jpg](https://olomouc.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/4c83e43279b642121b870ce888c62be8.jpg?itok=5JPOJ2vm)
![](https://olomouc.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/4247ad974925176a3765341e86733918.jpg?itok=ZPQ_6MMg)
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka