Centrem Luběnic protéká zlatonosný potok. Obyvatele však odpradávna živí zemědělství
Okolí Luběnic rozhodně neuchvátí milovníka divoké přírody. Staletí intenzivního zemědělství zde vytvořila z krajiny kulturní step. Přesto obec stojí za návštěvu. Třeba kvůli krásné návsi, kterou se může pyšnit.
Dorazí-li člověk do Luběnic od Velkého Kosíře, který je odsud doslova na dosah, první, co jej na návsi překvapí je nárožní hasičská zbrojnice ve stínu dvou mohutných lip. Postavená podle letopočtu na fasádě byla v roce 1902, deset let po založení sboru. Hasiči zde vznikly jako reakce na několik ničivých požárů, které zničily celou obec. Hasičárna dnes skvěle zapadá do koloritu zdejší návsi.
Ta je stejně jako celá vesnice položená v nadmořské výšce mezi 220 a 230 metry. Středem návesního prostoru, stejně jako středem celé obce protéká Zlatá stružka. Tedy povětšinou protéká. V posledních letech je tento tok, pramenící v údolí mezi Lhotou pod Kosířem a Ludéřovem na nejvýchodnějších svazích Zábřežské vrchoviny. Jméno potůčku není náhodné. Jeho nánosy byly skutečně zlatonosné a v minulosti byly několikrát těženy a přerýžovány.
Samotná náves je klasickou hanáckou ulicovkou. Táhne se ve směru východ – západ a zdálo by se, že kopíruje nejstarší cestu procházející obcí – cestu směřující ze Slatinic k Olomouci. Podle nejstarších historických záznamů je však současná poloha návsi novodobá. Původně mela obec stát blíže na východ – k řece Blatě.
Možná někde tam, kde dnes stojí samota Spálenec. Původně zde však stával mlýn na řece Blatě, který dalo postavit město Olomouc. Mlýn měl nejen sloužit zpracování úrody, ale také ochraňovat brod přes Blatu. Byl v provozu ještě těsně před II. světovou válkou. Mlynář Slouka zde měl v roce 1930 na pohon mlýna jednu francisovu turbínu.
Historie obce je nejasná. Původně měl na místě obce snad stát jen menší dvorec. Zmínka o něm je podle některých starších historiků uvedena již v roce 1045. Svrchovaným pánem dvorce měl tehdy být jistý Ješek z Luběn. Jiná interpretace tvrdí, že Luběnice vznikly ve druhé polovině 13. století a první zmínka o obci pochází až z roku 1297.
Do 16. století se majitelé obce střídali. Byli to většinou drobní zemané, z nichž někteří používali i přídomek z Luběnic. V roce 1504 koupilo obec město Olomouc. O sto let později vlastnil část majetku v obci olomoucký měšťan Jan Andrýsek, legendární zakladatel baziliky na sv. Kopečku, který z výtěžku přispíval na chod olomouckého jezuitského konviktu. To už prý stála nová obec. Původní vzala za své za švédské okupace Olomoucka.
Vraťme se však na zdejší náves. Její dominantou je bezesporu kaple Panny Marie Pomocné. Byla postavena v 18. Století a opravena v roce 2000. Kromě několika křížů zde najdeme pozoruhodné sochy. Sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie. Nedaleký pomník padlých pochází z dvacátých let a jména zde přibyla i po II. světové válce.
K pamětihodnostem patři také zbytek aleje vzrostlých hrušní při cestě do Slatinic. Pod jejich korunami projíždějí hlavně cykloturisté. Obec je dnes křižovatkou několika značených cyklostezek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
