Černotín byl osídlen od pravěku, první zmínka o obci je však až z 15. století
Černotín patří co do osídlení k nejstarším osadám Hranicka. Vždyť nálezy, například bronzového depotu nedaleko obce a další archeologické vykopávky potvrzují pohyb lidí v této oblasti už v prehistorických dobách. Dokonce až do období paleolitu pak zavádí dějiny osídlení zdejší oblasti stopy pravěkých lovců nalezené kolem Malé a Velké Kobylanky.
Legenda říká, že Černotín dostal své jméno podle černé barvy kuten mnichů benediktýnů, kteří měli vesnici údajně založit. Vzhledem k blízkosti Černotína k hranickému Kostelíčku, kde mělo být centrum osídlovací mise mnicha Jurika, měla být tato obec jednou z prvních, které zde byly ustaveny.
Jenže písemné zmínky o vesnici tak staré rozhodně nejsou. Naopak, první spolehlivá zpráva o existenci obce pochází až z roku 1406, kdy Čeněk z Tučína vyplácí ze vsi Černotína věno své manželce Anně, což nechal zapsat do moravských zemských desek. Odborníci se sice stále přou, zda jméno obce Cerncine, uvedené v sezamu obcí náležejících k olomouckému kostelu, který nechal sepsat biskup Jindřich Zdík v roce 1131, není náhodou dnešním Černotínem. Jisté to však není, a tak opravdu spolehlivá zmínka o obci je skutečna až ta z počátku 15. století.
Přibližně v polovině 16. století žilo v obci už 35 usedlých rodin s českými jmény. Nechyběl zde fojt a také je v listinách zmínka o mlýně. Vlastnictví obce přecházelo spolu s hranickým panstvím na různé majitele až do třicetileté války. Před ní byla také většina zdejších obyvatel protestantského vyznání. V roce 1621 bylo hranické panství konfiskováno a přiděleno kardinálu Františku Ditrichštejnovi. Ten zahájil okamžitou rekatolizaci, u poddaných však neuspěl. Když přitáhli k Hranicím Dánové, měšťané jim otevřeli brány a dokonce i černotínští poddaní věnovali dánským bratrům obnos 17 zlatých na válečné účely.
Přesto byla po třicetileté válce rekatolizace dokončena. Někteří lidé z obce dokonce kvůli víře odešli a zůstal zde jeden pustý grunt. Po válce se také objevují mezi obyvateli Černotína německá jména, listiny jsou však dále vedeny česky.
V roce 1848 je postavena cesta vedoucí přes obec do Valašského Meziříčí. Kromě toho byla jako dopravní cesta počítána i řeka Bečva, po níž se plavilo zejména dřevo. Nad obcí prý stával větrný mlýn, který byl později rozebrán a přemístěn do Paršovic. Už na počátku 19. Století jsou zde první zmínky o pálení vápna pro stavební účely. I když severní dráha císaře Ferdinanda vedla daleko od obce přes Hranice, výstavba se vesnice přece jen dotkla. Mezi Hluzovem a Černotínem do té doby protékal Hluzovský potok úzkou soutěskou. Při stavbě se zde těžil kámen na podsypy a prostor se tím rozšířil natolik, že umožnil stavbu domů i lepší spojení obou obcí. Kámen zde prý těžili italští kameníci, kteří zde vytesali na skálu reliéf Ferdinanda V.
Černotín je bohatý na památky. Farní kostel sv. Cyrila a Metoděje byl postaven roku 1868 hranickým stavitelem Aloisem Jamborem na počest milénia příchodu věrozvěstů na Moravu. Původně byla v obci jen dřevěná zvonice. Po zřízení farnosti byl kostel přestavěn. V obci najdeme sedm křížů a také půvabnou sochu Panny Marie Hostýnské. Už do roku 1792 lze datovat historii zdejší školy a pozoruhodné jsou i technické památky v obci – zejména historické vápenky sloužící dnes jako motorest.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
