Dějiny osídlení Dubicka sahají hluboko do pravěku, historické zprávy pak do 13. století
Dubicko patří mezi nejstarší písemně doložené vesnice na Zábřežsku. Z archeologických nálezů navíc vyplývá, že svah nad nivou řeky Moravy zde byl osídlen už od pravěku. Jaké byly ovšem nejstarší dějiny této pozoruhodné obce.
Stopy keramiky, kamenných nástrojů i kostí a dalších předmětů byly v Dubicku nalézány odpradávna. Většinou končily v soukromých sbírkách a později se ztratily. První souvislejší průzkum nejstarších artefaktů vykonali tři místní nadšenci Rudolf Hošek, František Kotrle a Jan Vysoudil už ve dvacátých letech 20. století. Podle nálezů, které později prozkoumali i věhlasní archeologové, se zdá, že oblast Dubicka byla osídlena už ve starší době kamenné. Zde je však nálezů velmi málo. Naopak neolit, tedy mladší doba kamenná byl pro Dubicko dobou, kdy zde existovalo téměř souvislé osídlení. Nálezy potvrzují i existenci obydlí, která si zde první zemědělci budovali.
Další výzkumy potvrdily existenci osady i v době osídlení zdejší oblasti kulturou lužickou. Doba bronzová zde zanechala žárové hroby i zbytky osad. Osídlení pak zde najdeme i v době laténské a později, v 9. století kdy už zdejší kraj obývaly slovanské kmeny. Stopy osídlení se zde nacházejí i dnes, například při přípravě stavebních parcel nových domu zde bylo před časem opět objeveno mnoho cenných nálezů.
Když se posuneme do dob historických, je nutné nejprve zmínit legendu, která se zde traduje doposud. Ta říká, že na místě dnešního Dubicka působili sv. Cyril a Metoděj a v místě dodnes zvaném Na pekle prý pálili pohanské bůžky. Důkazem má být i zdejší smírčí kříž, kterému se říká cyrilometodějský. Ten je však ve skutečnosti mnohem mladší. Naopak zajímavá je křtitelnice v kostele v nedaleké Polici, která je bezesporu románská a může být dokladem nejstarších církevních dějin zdejšího kraje.
Písemné prameny však o zdejší oblasti zarytě mlčí až do 13. století. Ani v nejstarších listinách o založení hradišťského kláštera ani v pozdějších dokumentech biskupa Jindřicha Zdíka se ve zdejší oblasti neuvádí žádná vesnice.
Psané dějiny Dubicka jsou tedy spojovány až s osobou markraběcího lovčího Benedy, který je poprvé zmiňován k roku 1238. Přídomek z Dubicka ke svému jménu uvádí v roce 1254, dá se tedy předpokládat, že v té době už držel oblast dnešní obce a jejího okolí. Pravděpodobně ji obdržel za své služby panovníkovi a není vyloučena ani hypotéza, že stavba tvrze a obce na okraji mohutného pohraničního pralesa měla být předstupněm pozdější velké kolonizace zdejšího kraje.
Bohužel o tvrzi toho moc nevíme. Podle některých hypotéz měla stát na poli za hřbitovem, kde se dodnes říká Na Tvrzisku. Jiná hypotéza ji klade severně od současného kostela, kde najdeme v opěrné zdi malé vyklenutí a kde byly v šedesátých letech objeveny základy neznámých staveb. Každopádně tvrz byla centrem panství dubického až do jeho vložení do zábřežského dominia na konci 14. století a sídlem Benedy až do jeho smrti 12. dubna 1269.
Součástí centra moci, tedy tvrze bylo patrně už v té době i duchovní centrum v podobě románského kostelíka, který byl postaven v její těsné blízkosti. Odkazem na tuto dobu je dodnes románské okno v sakristii současného kostela Povýšení sv. Kříže. Už odpradávna byl zdejší kostel farním chrámem, o čemž svědčí existence hřbitova kolem kostela. V roce 1297 máme existenci svatostánku potvrzenu i písemně a tehdy už byl kostel zcela jistě chrámem farním. Do kostela sem docházeli lidé ze širokého okolí, například i z Rohle a dokonce zpočátku ze vzdáleného Brníčka, odkud sem vedla hradská cesta.
Přestože měl Beneda pět synů, zdejší panství se po jeho smrti začalo drobit. Na významu s pozdější kolonizací ztrácela i farnost na počátku 15. století už byla vesnice pouze poddanskou vsí zábřežského panství. Přesto jsou její nejstarší dějiny důkazem prastarého osídlení zdejšího kraje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
