Divadlo do Šumperka patří
Každý, kdo prošel šumperským divadlem, se tam vrací. Někdo nedokáže odejít vůbec, přestože má nabídky. To je i případ Petra Krále.
Dlouhá léta řediteloval, zároveň ale také hrál. Přijal vždy maximálně hostování a s radostí se vždy vracel zpátky pod kopce Jeseníků. Odolal i lukrativní nabídce z Karlových Varů. „Věděl jsem, že hned druhý den, kdybych někde zahlédl obrázek Šumperka, zalitoval bych.“
Petr Král pochází z Olomouce, tady také vystudoval učitelství na Univerzitě Palackého. Začínal ve Vidnavě, odkud se s rodinou přesunul do Hanušovic. Od dětství se díky své mamince a prarodičům, kteří měli svou lóži v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, věnoval ochotnickému divadlu. Byla to vlastně jeho velká herecká škola.
Do tehdejšího Severomoravského divadla Šumperk nastoupil Petr Král v roce 1988, vyhrál konkurz na ředitele. Pár měsíců na to začal hrát. A hraje dodnes. Nastudoval Othela, Krále Leara, Napoleona v Generálce, Opata v Báji, Karla IV. v Noci na Karlštějně, Vincenza v Poprasku na Laguně nebo Ljapkina-Ťapkina v Revizorovi.
Momentálně zkouší se svými kolegy Rychlé šípy. Byl u toho, když na podzim roku 1994 divadlo vyhořelo. „Stál jsem s Láďou Trojanem, díval se na tu hrůzu a plakal jsem.“ Hned ale věděl, že divadlo se musí vybudovat znovu. Pomohli lidé, zastupitelé města i divadelníci. Po sedmi letech stáli herci na novém jevišti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
