Do Daskabátu přes Londýn, Mexiko a střední Ameriku. Takovou cestu má za sebou Mike Esson

Pracuje jako lektor angličtiny na Gymnáziu Čajkovského v Olomouci. S kolegyněmi spolupracuje i na výtvarných projektech. Pod hlavičkou Českého rozhlasu Olomouc se studenty a seniory v rámci „Daruj chvilku“ připravuje graffiti v jenom z pochodů u Fakultní nemocnice. „Nejraději mám abstraktní umění,“ říká vystudovaný malíř.

Dětství strávil ve Skotsku

Mike Esson rád vzpomíná na dětství prožité ve Skotsku. „To je drsná zem, je to ráj pro venkovský život. Ale děcka na to dost kašlou. Internet táhne mnohem víc, než krásná krajina,“ říká. Jsou tam výborné podmínky pro umění, skvělé světlo. Když bylo Mikovi jedenáct, přestěhovali se s rodinou do centra Londýna. „Měli jsme zvláštní dialekt z hor. Spolužáci se nám smáli. A maminka byla pořád ve stresu, když jsme se vraceli třeba o hodinu, dvě později domů. Byli jsme tak zvyklí ze Skotska,“ vzpomíná. A jako otec tří dětí jí teď už samozřejmě rozumí.

S batohem na zádech procestoval kus světa. Původně chtěl jet do Bagdádu, kde ale začal válečný konflikt. Odjel proto na rok studovat kulturu Aztéků a Mayů. Poznal řadu lidí, kteří byli velmi přátelští. „Hodně jsem jezdil stopem, abych si vylepšil španělštinu. Chtěl jsem samozřejmě vždycky zaplatit, nikdy si ale nikdo peníze nevzal. A tak jsem jim maloval portréty,“ říká sympatický Skot.

Zamiloval si i Sicílii, kde prožil s rodinou rok života a kam se rád vrací. Naposledy třeba na kole s partou kamarádů. „Vyčerpal jsem si body na pánské jízdy,“ směje se, „ale bylo to skvělé.“ Vrátil se s tím, že je rád, že není profesionální cyklista.

Doma je teď v Daskabátě, kde z okna pozoruje koně a kozy. „Když jsme se stěhovali, nebyl jsem nadšený, hlavně kvůli pracovní době, kterou mám rozprostřenou do celého dne. Ale zvykl jsem si. Už jsem vesničan,“ spokojeně říká Mike Esson.