Dolní Studénky byly jednou z mála českých vesnic na předválečném Šumpersku
Šumpersko, tedy to předválečné, bylo vesměs krajem obývaným německy mluvícími obyvateli. Existovalo však pár vesnic, které si přes blízkost okresního města zachovaly víceméně český charakter. To platilo i o Dolních Studénkách, které se rozkládají na levém břehu řeky Desné jen asi kilometr od Šumperka.
Prapočátek obce můžeme klást do doby kolonizace podhůří Jeseníků ve 13. a 14. století. Kdy byla přesně založena se neví. Zajímavá je hypotéza, že se právě odsud vydalo část obyvatel po nějaké katastrofě, snad povodni, do hor, kde založily Horní Studénky. Co do první zmínky je však tato obec stejně stará, jako Dolní Studénky, kdy i zde je obec poprvé uvedena k roku 1353. Tehdy byla obec patrně rozdělena minimálně na dva díly, jejichž držitelé se poměrně často střídali.
Název obce se vysvětluje jako místo s mnoha studánkami. Zajímavé je, že v počátcích existence vesnice se tato psávala v jednotném čísle jako Studénka.
V roce 1437 se díl Dolních Studének dostává do majetku Jana Tunkla, který pravděpodobně získal i další podíly na obci, a tyto spojil v jeden celek. Jeho strýc, Jan starší Tunkl z Brníčka pak přivtělil obec do zábřežského panství, ze kterého byla vesnice vyčleněna v roce 1527. Tehdy se spolu s okolními obcemi stala součástí statku Třemešek, a v jeho držbě zůstaly Dolní Studénky až do konce patrimoniální správy.
Statek dostal jméno podle zaniklé vsi, která stávala na katastru místní části Dolních Studének zvané Králec. Panství vznikalo v 15. století díky zemanům ze Závořic. Panství obnovil ve 30. letech 16. století Petr ze Žerotína a další vlastníci, Bukůvkové z Bukůvky zde v roce 1587 vystavěli zámek. Bukůvky pak vystřídali opět Žerotínové, kteří statek v roce 1771 prodali Stillfriedům a od roku 1812 vlastnili panství původně šumperští měšťané a podnikatelé z rodu Terschů.
Samotné Dolní Studénky byly stále zemědělskou obcí se dvěma vrchnostenskými dvorci a menšími řemeslnými provozovnami. V 17. století vznikají u vesnice osady Králec a Plechy, která dnes patří k Novému Malínu. Právě tyto osady byly místem, kde na rozdíl od samotné vesnice převládalo německé osídlení. V roce 1850 žilo v Dolních Studénkách i s osadami 786 osob. Do roku 1900 jejich počet vzrostl na 1226 obyvatel a do roku 1930 dokonce na 1635 osob, z nichž se 465 hlásilo k německé národnosti. Dnes zde žije kolem 1400 lidí. V Dolních Studénkách byla odpradávna česká škola. Později vznikla v Králci i škola německá.
Už před Bílou Horou byla v obci fara. Původně katolická, pak ji ovládli protestanté. Ti si také v 16. století postavili v obci novou, dřevěnou modlitebnu. V roce 1701 byla obcí přestavěna na kamenný kostelík. V letech 1840 -1843 byl opět přestavěn na nynější kostel sv. Linharta. V roce 1653 zanikla zdejší fara a obec byla přifařena do Bludova. K obnově farnosti došlo až k roku 1786. Do farnosti však nepatřila osada Plechy, která přináležela do Nového Malína.
Na boční stěně kostela najdeme náhrobek paní Estery Syrakovské z Pierkova a jejich dětí. Je to zajímavá renesanční kamenická práce s českými nápisy.
Kromě kostela v obci najdeme několik křížů a také malou kapli přímo u páteřní silnice vedoucí obcí. Jménu obce dělá čest i poněkud skryté místo na svahu kopce Drážník nad obcí. Je to studánka sv. Antonína, která sice nese letopočet 1943, nicméně bude patrně mnohem starší. Po cestě k ní se můžeme zastavit i u obrázku sv. Floriána, patrona hasičů. Přímo nad studánkou pak je lavička nabízející příjemné posezení ve stínu smíšeného lesa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu


Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?