Dominantou Litovle je vysoká radniční věž. Co z ní činí určitě nejvyšší most v okolí?
Když se procházíte po litovelském hlavním náměstím, které nese jméno krále Přemysla Otakara, nemůžete přehlédnout zdejší radnici s vysokánskou věží, jednu z hlavních dominant města, která je sídlem městských úřadů odpradávna.
Počátky města Litovle totiž ani náhodou nesouvisí s místem, kde dnes náměstí a radnici najdeme. Nejstarší zmínky o městě z roku 1287 sice mluví o Starém Městě, archeologové však před pár lety objevili město ještě starší. Je datováno již do poloviny 12. století a stávalo při brodu přes Moravu na staré obchodní cestě z Olomouce do Čech. Ani to není nejstarší osídlení tohoto kraje. Nálezy hrobů posunuly počátky města ještě mnohem hlouběji, až do doby cca 3000 let př. n. l.
Každopádně nájezdy nomádských vojsk z východu přesvědčily krále Přemysla Otakara II. aby pověřil lokátora Heinricha Epicha k přemístění nechráněného městečka mezi ramena řeky Moravy, kde bude bezpečněji. To se opravdu stalo, a tak bylo nejprve vyčleněno náměstí a kolem soustava historických ulic. V podstatě podobných, jako je známe dnes.
Samozřejmě v té době ještě domy na místě dnešní radnice ani zdaleka nepřipomínaly současnou honosnou stavbu. Úzké středověké parcely umožňovaly stavbu menší domů se zázemím v přízemí, respektive ve sklepích a pravděpodobně s dřevěnou nástavbou, která až později získávala kamennou podobu.
Královské město bylo pod správou rychtáře, který s vysokou pravděpodobností sídlil v některou z domů na místě dnešní radnice. Město se rozvíjelo, ale pak přišlo neklidné patnácté století a husitské bouře. Měšťané měli obavy o svou bezpečnost, a tak v roce 1440 požádali zemský sněm o určení ochránce z řad okolní šlechty. Volba padla na rod pánů z Vlašimi, kteří v té době drželi rozsáhlé úsovské panství, které s Litovlí sousedilo. A právě po tomto rodu se nám zachovala stopa v podobě erbu na dvorním portálu radnice a letopočtu 1489. Ochrana se následně změnila ve vlastnictví, když nástupci Vlašimských, rod pánů z Boskovic nechali 16. století Litovel zapsat do zemských desek jako svůj dědičný majetek. Litovel tak ztratila postavení královského města.
Tady to však nebylo na škodu, protože noví pánové se o rozvoj města příkladně starali. Jak nám napovídá erb Vlašimů, pravděpodobně již tehdy bylo sídlo na západní straně náměstí vyhrazeno panské správě. Majitelé dům využívají jako přístřeší při návštěvách města a také jako sídlo svých úředníků.
Rostl však i význam městského patriciátu. Městská rada se rozhodla získat pro svou reprezentaci důstojné sídlo a tak v roce 1557 panský dům od Jana Jetřicha Černohorského z Boskovic odkupují a přemisťují sem radnici. Aby dům vyhovoval potřebám správy města, zahajuje obec v roce 1572 významnou přestavbu stavení do podoby radnice. Stopu po přestavbě najdeme kupodivu nejen v prostorách radnice, ale také v tzv. Sochově vile v Husově ulici, kam byl při přestavbě přemístěn původní portál.
Výsledkem stavby je také dnešní věž radnice, která má podle některých údajů 72 metrů, podle jiných jen 65 metrů. Je pozoruhodná nejen výškou, která ji řadí k nejvyšším na Moravě ale také tím, že překračuje v základech obloukem rameno Moravy Nečíz, což z ní činí určitě nejvyšší most v okolí.
Stavba složila potřebám města až do roku 1724, kdy Litovel zachvátil požár, při němž shořela i radnice. A tak se město pouští do nákladné přestavby v barokním slohu. Fasáda pak byla ještě upravena ve druhé polovině 19. století a následně i v roce 1995.
Dnes vedle vchodu do radnice najdeme i pomník obětem první a druhé války, který tvoří bronzová a kamenná deska, jíž zdobí jej reliéf olomouckého sochaře Juliána Pelikána. Část pomníku byla odhalena v roce 1933 a další v roce 1950.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
