Dominikánský klášter v Šumperku pečoval o jeho obyvatele i jejich pravou víru

To je poprvé zmiňováno již v roce 1281. Klášter dominikánů se pak v historických pramenech objevuje jen o pár let později, v roce 1293. Klášter byl podle řádové kroniky založen vyšehradským proboštem Janem. Je zajímavé, že se v Šumperku objevují právě dominikáni, kteří své konventy budovali zejména v královských městech. Znamená to tedy, že předpokládali, že město bude mít před sebou skvělou budoucnost.

Klášterní kostel dnes slouží hlavně kultuře|foto: Miroslav Kobza

Klášterní areál je po staletí na stejném místě, tam kde dnes najdeme Střední zdravotnickou školu, která obývá budovy bývalého kláštera, ovšem z pozdější doby. První klášterní budovy byly patrně dřevěné. Souvislost s léčením, a tedy se zdravotnictvím jako dnes, může mít i zmínka o prvních klášterních zahradách. Tam prý dominikáni od počátku pěstovali léčivé rostliny pro potřeby nemocných z města i okolí.

Přestože řád dominikánů byl tzv. žebravým řádem, který neshromažďoval majetek, postupně se mu podařilo zvelebovat své sídlo v Šumperku. Tak ve 14. století staví klášterní kostel Zvěstování panny Marie. Ten byl postaven bez věže, to bylo znamení pokory žebravých řádů.

Klášterní kostel dnes slouží hlavně kultuře|foto: Miroslav Kobza

Přibližně desítka mnichů a laikové, kteří s nimi klášter obývali, pracovali v klášteře pro veřejné blaho až do 16. století. To bylo období pohrom pro celý konvent. Nejprve v roce 1513 kostel i s klášterem vyhořel. Petr st. ze Žerotína, tehdejší majitel města, nechal kostel i s klášterem opravit. Jeho syn, Přemyslav, který přistoupil k luteránům, však mnichy z města v roce 1553 vyhnal.

Z budov kláštera se stal sklad soli a kožešin. Klášterní kostel sloužil protestantům až do Bílé Hory. Poté se dominikáni do města vracejí a pomáhají šířit katolickou víru mezi protestantským obyvatelstvem města. Z doby těsně po návratu mnichů pochází zajímavá pověst, podle které prý chtěli před hrozícím švédským nebezpečím ukrýt v lesích svůj klášterní poklad. V jeskyni v lesích jej hlídal poustevník, kterého zde prý jednou přepadl lupič lačný klášterního zlata. Ten nebohého mnicha uškrtil, ale v tom se zřítil vchod do jeskyně a vrah i se svou obětí a pokladem zůstal v jeskyni navždy. Po odchodu Švédů se mniši marně snažili dostat do jeskyně. Podle pověsti prý ale lze poklad vyzvednout. Jednou v roce, v den Nanebevzetí Panny Marie, když zvony klášterního kostela svolávají k bohoslužbě, může osamělý pocestný jeskyni s pokladem uvidět. Je - li rychlý a obratný, může poklad získat. Ale běda tomu, kdo je pomalý a příležitost promarní! Jakmile zvony dozní, jeskyně se za velkého hřmění uzavře a nešťastníka uvězní navždy.

Vraťme se ale do reality. V roce 1669 vyhořelo téměř celé město a s ním i klášterní budovy. Klášter byl přebudován a stejně jako kostel dostal novou barokní podobu. Původně byla budova kláštera jednopatrová. Uprostřed kláštera byla rajská zahrada s otevřenými ambity, kde se mniši procházeli a modlili. Plánovalo se, že by zde vznikla i růžová zahrada, ale z tohoto projektu zde zůstala jen kašna. Ke kostelu byly přistavěny boční kaple sv. Jana Nepomuckého a tzv. Česká kaple.

Klášterní kostel dnes slouží hlavně kultuře|foto: Miroslav Kobza

V rámci josefínských reforem byl klášter v r. 1784 zrušen. Mniši tak odchází z města podruhé a tentokrát již nadobro. Klášterní budova sloužila poté převážně městu, přestože ji spravoval náboženský fond. Nejdříve zde byla umístěna kasárna, poté muzeum.

Zajímavé je, že ještě v roce 1792 dostaly klášterní budovy další patra. Majetek ale následně chátral. Dokonce i kostel, který se v roce 1848 stal majetkem města, byl v té době v hodně špatném stavu. Ovšem, právě zde byla otevřena první česká knihovna ve městě. Od roku 1949 se klášter stal natrvalo sídlem střední zdravotnické školy. Přilehlý kostel Zvěstování panny Marie je po opravách v devadesátých letech veřejnosti přístupný a slouží kulturním účelům.