Drahotuše byly městečkem už při první zmínce
Městečko Drahotuše bylo jedním z prvních center osídlení údolí Bečvy. Snad proto se traduje, že město vzniklo nejméně ve 12. století a možná ještě dříve. Pravdou ovšem je, že oblast Moravské brány byla navštěvována lidmi, kteří se zde rovněž usazovali už od starší doby kamenné.
Stará legenda říká, že předchůdcem Drahotuš byla vesnice Mikulůvka, postavená prý přímo u Bečvy. Byla však prý zničena povodní, a tak se lidé odstěhoval dále od řeky a založili Drahotuše. Ještě počátkem 19. století prý byly na místě zaniklé vsi viditelné základy kostelíka sv. Mikuláše.
První zmínka o hradu Drahotuš se v listinách objevuje až v roce 1269 ve jméně Bohuše z Drahotuše. Nutno říct, že tato listina je falzem vytvořeným až na přelomu 13. a 14. století. Osoba je však skutečná a jednalo se pravděpodobně o muže, který byl později jmenován moravským maršálkem. Právě on je patrně stavitelem hradu. První pravá listina s jeho jménem se pak objevuje v roce 1278.
Jestli v té době kromě hradu stávala už i osada Drahotuše, dnes už netušíme. Je však zajímavé, že listina ze stejného roku mluví o klášteru u hradu Drahotuš. Zda stával v Podhoří, nebo už na místě dnešního městečka, však také není jasné.
První spolehlivá zmínka o existenci městečka Drahotuše je z roku 1353, kdy dal Kuna z Drahotuš své manželce Alžbětě jeho půlku s masnými krámy, hospodami a vesnicemi. Ve 14. století stála v Drahotuších také tvrz jako sídlo držitele panství. Městečko drželi pánové z Drahotuš, později připadlo moravskému markraběti a ten jej zastavil rodu pánů z Cimburka. A právě Albrecht z Cimburka udělil městu 5. listopadu 1408 privilegium, v němž se poprvé hovoří o Drahotuších už jako o městě. Už v 15. století se k sobě začaly zástavbou přibližovat dvě sousední města Drahotuše a Hranice. Občas měli stejnou vrchnost, jindy zase každé patřilo někomu jinému.
Roku 1476 prodal Ctibor Tovačovský z Cimburka statek Drahotuše Vilémovi z Pernštejna. Ten později panství spojil s panstvím helfštýnským, které se v následných staletích transformovalo v lipensko hranické dominium a pod jeho správou bylo městečko až do roku 1848.
Drahotuše se však stále pomalu rozvíjely. Už v roce 1522 zde byla v renesančním slohu vystavěna radnice ve stejném období i rozšířen kostel. O něco později byly vystavěny i brány uzavírající město a do města byl přiveden i vodovod. Přicházely však také požáry, epidemie a válečné události, které rozvoj aglomerace zase brzdily.
Po Bílé hoře připadl protestantský kraj novému pánovi, kardinálu Františku z Ditrichštejna. Ten okamžitě zahájil rekatolizaci. Za třicetileté války bylo město neustále drancováno nájezdy Švédů i dalších bojůvek. Brzy po skončení války se však vzpamatovalo, a přestože stále existovalo ve stínu sousedních velkých sídel, zachovávalo si svůj městský charakter. Na konci 18. století zde žilo 1 143 obyvatel, kteří obývali 190 domů. Živili se řemeslem, povoznictvím, většinou ale pracovali v zemědělství. Součástí města byl i pivovar a velký mlýn. Byla zde i škola. Ta se v roce 1785 opravovala a v roce 1836 byla postavena nová školní budova. Tu nahradila v roce 1912 současná škola, ve své době jedna z nejmodernějších v okolí.
Kostel zde byl možná už při založení města, první zprávy o něm jsou až z roku 1371. Více o něm však nevíme. Až v roce 1534–1535 byla u kostela postavena nová kamenná věž. To už začala převládat protestanstká víra. Jednotě bratrské, která zde měla samostatný sbor, zde patřil dům a škola na Hranické ulici.
Po rekatolizaci se kostel vrátil zpět katolické církvi. Na novém hřbitově za městem byla roku 1732 vybudována z darů novostavba kaple sv. Anny. V letech 1784–1787 byl na místě starého kostela postaven současný farní chrám sv. Vavřince, který byl vysvěcen v roce 1810. V roce 1921 byl v Drahotuších založen také sbor Církve Československé husitské, která si v roce 1936 postavila vlastní sborový dům.
Kromě kostela, školy a radnice patří mezi památky Drahotuš mnohé zachovalé měšťanské domy. Za prohlédnutí stojí i areál hřbitova s kaplí. Před kostelem se nachází kamenný kříž a sloup se sochou Immaculaty z roku 1817. Za kostelem je socha sv. Floriána z roku 1810. Velmi kvalitní je též socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1725 a najdeme zde i další drobné sakrální památky. Zajímavý je také areál zdejšího nádraží s dochovanými účelovými stavbami z přelomu 19. a 20. století.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
