Dříve zdolávala osmitisícovky, dnes Dina Štěrbová pomáhá šerpům a jejich dětem
České horolezectví nemá jinou tak slavnou ženu, jako je Dina Štěrbová. Výčet jejich výstupů je nekonečný. Je první ženou, která vystoupila na vrchol osmitisícovky Čo Oju.
Tatry, Alpy, Haramóš 1970, Pamír – Pik Lenina 1976. V roce 1977 stanovila československý ženský výškový rekord výstupem na hindúkušský Nošak, který se tyčí do výšky 7492 metrů nad mořem. V roce 1978 vystoupila v Pamíru v ženském družstvu na štít Korženěvské. V roce 1980 vedla ženskou expedici na Manáslu. V roce 1984 zdolala společně s Češkou Věrou Komárkovou vrchol Čo Oju, čímž posunula československý výškový rekord. Jednalo se zároveň o první československý a první ženský výstup na tuto horu vůbec. To je jen stručný výčet úspěchů Diny Štěrbové.
Spolu s manželem Otakarem Štěrbou se zamilovala do obrovských a výjimečně krásných hor a také do lidí, kteří obývají hluboká údolí a kaňony pod nimi. A protože se opakovaně na svých výpravách přesvědčovala, že jejich život se bohužel často odehrává na hranici přežití, bylo její touhou pomoci. Ta chvíle nastala v roce 2005, v průběhu ničivého zemětřesení, jehož epicentrem byl Karákóram a které zabilo v Pákistánu téměř 100 tisíc lidí.
Pomoc začala při budování vodovodních systémů, pokračovala stavbou české nemocnice v malé vesničce pod ledovcem, v Arandu. Nemocnice „na konci světa“ oslavila vloni už 10 let. Za tu dobu zachránila životy stovkám horalů a hlavně dětem z pákistánského Himáláje-Karákóramu.
Nemocnicí v Arandu však snaha Diny Štěrbové zdaleka nekončí. Kde vznikne v Pákistánu první český hostel pro děti? Jak si máme představit život v téměř středověkých podmínkách? Proč je ochotna vydávat pro pomoc druhým i vlastní peníze? I na tyto otázky odpoví v rozhovoru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.