Drozdov prý původně stál jinde, než se rozkládá současná obec

18. prosinec 2019

Obec Drozdov leží ve vrchovině mající název podle ní Drozdovská vrchovina. Rozkládá se mezi obcemi Jedlí, Kosov a Pivonín, asi osm kilometrů západně od Zábřeha. Drozdov má značně lesnatý katastr o rozloze 1370 ha a má také poměrně vysokou průměrnou nadmořskou výšku, samotná obec se nachází ve výšce téměř 515 metrů nad mořem.

Nad obcí najdeme starou lípu i zanečené stezky

První zmínka o osídlení lokality pochází až z roku 1417, kdy patřila ke zboží hoštejnského hradu. Dle pověsti prý Drozdov nestál tam, kde dnes stojí, nýbrž na pokraji lesa, kterému se dodnes říká Drozdovec. Prý tam také stával kostel, který vzal za své, když byla obec přemístěna na nynější místo. V té době se v okolí připomínají ještě dvě obce - Strejcov a Protinov. Strejcov stával někde v místech jihozápadně od dnešního Drozdova. Dodnes tato místa po něm nesou pomístní název Strejcov.

Protinov prý stával mezi Kosovem a Drozdovem. Dalším obydleným místem měla být lokalita zvaná dnes v Dvořiskách, kde prý stával panský dvůr. Lokalita se rozkládá mezi Drozdovem a Hoštejnem. Již za sto let však byly obě prvně zmiňované vsi pusté. O té třetí historické zprávy chybí docela. Samotný Drozdov, spolu s hoštejnským panstvím, nejprve vlastnili Šternberkové, později rod Tunklů ze Zábřeha a Brníčka. Po nich převzali již velké zábřežské panství Boskovicové a nakonec Ladislav Velen ze Žerotína. Ten jako odbojník po Bílé hoře o své statky přišel a ty staly jako konfiskát majetkem Lichtenštejnů.  

Diblíkova kaple

Nástrojem panské moci byl již odpradávna v Drozdově rychtář. Zákupní rychta, stojí dodnes nedaleko obchodu.  Prvním známým rychtářem v Drozdově byl Adam Stryk, který zde vykonával úřad do roku 1636. Jeho syn Pavel prodal rychtu Zachariáši Langrovi ze Šumvaldu. Ten brzy zemřel a jeho vdova Johanna se provdala s povolením vrchnosti za Michala Morávka, který se tak stal dědičným rychtářem v Drozdově v roce 1697. Rod Morávků pak vykonával úřad až do roku 1909. Prý se před některými jeho členy celá vesnice jen třásla.

Po třicetileté válce měl Drozdov 21 usedlíků. Všichni měli česká jména. Třicetiletá válka se vsi příliš nedotkla, protože před ní měla pouze o jednu usedlou rodinu více. 16. července roku 1714 vypukl v Drozdově hlízový mor a sklátil do 21. září celkem 29 osob. Oběti moru byly prý pohřbeny u cesty k Václavovu, kde se dodnes říká na šachtách. Na paměť přestálé hrůzy však drozdovští obyvatelé postavili v obci honosnou kapli Sv. Fabiána a Šebestiána

Hasičská zbrojnice

Od roku 1841 je připomínána vlastní škola. Před tímto datem navštěvovaly místní děti školu v Jedlí.

Kolem roku 1850 postavil majitel rychty Antonín Morávek v Drozdově na návrší za Rychtou u cesty k Drozdovské Pile větrný mlýn. Byl celý ze dřeva a celý se otáčel na čepu vyrobeného ze silného dubového kmene. Jen na tomto čepu byla celá stavba zakotvena. Dubový sloup prý byl přivezen až z Doubravy u Litovle. Na jeho dopravu byl prý vyroben zvláště pevný vůz, ale i ten se rozbil a tak si musel rychtář za drahé peníze půjčit ještě těžší vůz ze Zábřeha. Mlýn se však prý moc nevyplácel, a tak když v roce 1861 shořel, nebyl více obnoven.

Po roce 1848 připadl Drozdov k politickému okresu Zábřeh a jeho soudnímu okresu Šilperk. Již brzy však přešel pod správu soudního rady v Zábřehu. Zdejší obyvatelé neměli příliš jednoduchý život. Pole zde byla málo úrodná, a tak se pomalu rozvíjely různé druhy domácích prací, zejména tkalcovství, výroba nitěných knoflíků, kartáčnictví a truhlářství. Již před první světovou válkou se zde objevily první živnostenské závody, hlavně dřevozpracující a také mlékárna.

Po roce 1945 mnoho místních obyvatel začalo hledat zaměstnání v průmyslových centrech v blízkém okolí - zejména v Zábřehu. Obec byla nakonec k městu také administrativně přiřazena, hned po roce 1990 se však opět osamostatnila. 

Centrem duchovního života je dnes již zmíněná kaple Svatých Fabiána a Šebestiána. První informace církevních dějin Drozdova se však vztahují ke kostelíku, který údajně stával na místě, kde byla dříve obec drozdovská. Zda se nejedná jen o legendu, není známo, historické podklady chybí. Od roku 1625 byla obec přifařena do Zábřeha, později do Jedlí. Nejstarší církevní stavbou na území obce dosud stojící je Diblíkova kaplička, která stojí na rozcestí k Jedlí. Kaplička prý stála ještě před morem v roce 1714, byla prý však menší. Na počátku minulého století velmi zchátralá a byla by spadla, kdyby se o ni nepostaral Antonín Morávek, který ji v roce 1835 nechal opravit. Kaple prý k jejich statku kdysi patřila. Majiteli statku prý byli od roku 1704 Diblíkovi a tak se kapli říká Diblíkova. Hlavní Drozdovská kaple dnes připomíná spíše malý kostelík. Lidé z vděku za skončení morové rány roku 1714 slíbili vybudovat kapli a tak se i stalo. Původní kaple byla jen malá, patřila do ní nynější sakristie a kus lodi. Nynější podoba kaple pochází z roku 1873.

Kaple sv. Fabiána a šebestiána

Kolem Drozdova se v polích a lesích ukrývá množství božích muk, obrázku, kapliček a podobných drobných stavení svědčících o zbožnosti místních obyvatel. Některé měly i docela zajímavou historii.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.