Držovice se chlubí osídlením sahajícím až hluboko do pravěku

Počátky osídlení katastru obce však díky archeologickým nálezům sahají až do doby kamenné, kdy se zde bezesporu pohybovali lovci i první zemědělci. Následně byla krajina postupně osídlena až do doby historické. Potvrzuje to například nález hrobu patrně slovanského bojovníka z dob prvních Přemyslovců.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1141, kdy jsou dvě zdejší popluží uváděna jako majetek olomouckého biskupství. Zda se jednalo o celou obec, nebo jen její část a další državy byly v majetku drobných zemanů, nelze s jistotou tvrdit. Víme však, že v pozdějších letech, zejména na 14. století se už vladykové vlastnící jednotlivé úděly v Držovicích v historických materiálech objevují. 

Jméno obce jazykovědci odvozují z vlastního jména Drž, či Drža. Legenda praví, že obec dostala jméno při zločinu, který se měl stát v sousedních Vrahovicích. Jeho pachatel byl prý zadržen právě v sousední obci a ta dostala své jméno od toho, že jej držela pod zámkem.

V roce 1368 byl v Držovicích poplužní dvůr, krčma, tvrz, mlýn a rybník. Kromě toho pole, les a ovocné zahrady. V roce 1398 kupuje obec na čas Ješek Puška z Kunštátu. Ve vlastnictví Heralta z Kunštátu jsou Držovice i na konci 15. století, kdy se vesnice na čas stává součástí Plumlovských držav.

Kaple sv. Floriana z počátku 18. století stojí na kopci nad vesnicí v místě s krásným výhledem|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Po konci husitských válek (asi kolem roku 1466) zaniká zdejší tvrz. Nevíme, kde stála, možná někde kolem Romže, ale přesné místo známo není.

Majitelé obce se opět střídali, přestože už ve vesnici nesídlili. Na konci 15. století ji vlastnila Bohunka z Kravař a Plumlova, pak byla vesnice v majetku Pernštejnů a na počátku 16. století ji vlastnil kanovník Racek z Trpenovic, který zde vařil pivo a Štěpán ze Seloutek a Jíchové pěstoval vinnou révu. 

Na konci 16. století byly Držovice poměrně velkou vesnicí. Bylo zde 39 selských rodin, 16 zahradníků a jeden chalupník. Fungovaly zde dva mlýny a dvě krčmy. Obec byla součástí plumlovských držav až do roku 1599 kdy ji koupil Joachim Haugvic z Biskupic. Po spojení s Vrahovicemi a Kralicemi vzniklo menší kralické panství, které se udrželo až do roku 1848.

Obec velmi trpěla za třicetileté války i za následujících konfliktů. Byl to důsledek její polohy při významné zemské stezce. Ve II. polovině 17. století zde bylo z původních 58 domů obydleno jen 19. Pusté statky jsou zde uváděny ještě v 18. století. V roce 1708 byla nad vesnicí postavena půvabná kaple sv. Floriana. Při staré sinici ji najdeme po opravě v roce 1867 dodnes. Nedávno byla obnovena procesí, která ke kapli přicházela z vesnice na svátek patrona hasičů. 

V roce 1728 byla původní cesta proměněna v císařskou silnici. V roce 1742 byla obec vypleněna Prusy. Roku 1805 se obcí prohnaly armády Rusů a Rakušanů nastupující do bitvy u Slavkova. Později se v místním hostinci U císařské cesty konalo francouzsko-rusko-rakouské jednání o rozmístění vojsk a demarkačních linií.

Po roce 1848 obec připadla k prostějovskému politickému i soudnímu okresu. Už v roce 1870 postavila obec první jednotřídní školu, která byla rozšířena ve třicátých letech 20. století. V roce 1916 byla dokončena stavba zdejšího kostela sv. Jana Nepomuckého. Kromě toho v obci najdeme několik křížů a pomníky padlým v I. i ve II. světové válce.

Obec měla být připojena k Prostějovu už po II. světové válce, v roce 1954 se však obec opět osamostatnila. Opětovná integrace přišla v roce 1976. Na základě referenda se v roce 2007 obec opět osamostatnila. Dnes zde žije kolem 1400 obyvatel.