Kopec Parduska je vyhlídkou, pohřebištěm vojáků i pověstmi opředenou dávnou křižovatkou
Výhled jako hrom, a to i přesto, že kopec, který se tyčí mezi Měrotínem a Chudobínem rozhodně nepatří k žádným velikánům. Parduska je však půvabné místo nad rovinou nivy Moravy, a proto za návštěvu určitě stojí.
Nejprve něco zeměpisu. Parduska je kopec, nebo spíše výběžek Zábřežské vrchoviny, který se vypíná do nadmořské výšky 380 metrů. Vrchol, tyčící se mezi Měrotínem, Novou Vsí a Chudobínem na Litovelsku je porostlý smíšeným lesem.
Místo zasvěcené hlavně krásným výhledům
Z cesty vedoucí těsně pod vrcholem můžeme sledovat nivu řeky Moravy jako na dlani. Nejkrásnější pohledy na Litovel pocházejí právě odsud, ale zdaleka to není všechno. Z lesů Litovelského Pomoraví vyrůstá přímo naproti Pardusky lichtenštejnský zámek v Nových Zámcích. V dálce je vidět Uničov a dokonce i Šternberk. Nad nimi se vypínají kopce Nízkého Jeseníku, ale k zahlédnutí je i Hrubý Jeseník s Pradědem a masívem Mravenečníku.
Blíže k nám se pak vypíná vápencový vrch Třesín, ukrývající Mladečské jeskyně. Za ním prosvítá další vápencová stěna – tentokrát Vitošovského lomu na Zábřežsku. A když už jsme u těch vápenců, mramor je také vápenec a z něho je částečně vytvořena i homole Králického Sněžníku.
I ten je v dálce k zahlédnutí, a když má člověk opravdu štěstí na podmínky, je tady vidět až do Orlických hor. Zapomenout však nemůžeme ani na nedaleký Měrotín, na jehož katastru Parduska stojí. Panorama s kostelem na nejvyšším bodu vesnice je nezapomenutelné. Ne nadarmo se sem v 19. Století jezdilo do lázní, které založil zdejší lékař Jan Izák.
Parduska je však místo, které je spojeno s dopravou. V dobách, kdy ještě neexistovala silnice vedoucí dnes z Litovle do Konice, vedla právě tudy cesta spojující Litovel nejen s Konicí, ale rovněž s Moravskou Třebovou a Čechami.
Cesta vedla kolem Chudobínského zámku vzhůru, stejně jako dnes. Jen už nikdo netuší, že tato krásná, stromy lemovaná „polňačka“ bývala kdysi něco jako silnice první třídy. Na Pardusce se trasa lomila a pokračovala bud do Měrotína nebo k hostinci na Pindě nad Savínem.
Pověst o loupeživém rytíři
Snad právě tehdy vznikla pověst o loupeživém rytíři Pardusovi, který dal kopci jméno. Jeho hrad měl stát právě na zalesněném temeni kopce a kronikář Měrotína tvrdil, že ještě v jeho dobách byly zdi starého hradu znatelné. Se svou chasou prý Pardus olupoval kupce a formany, kteří tudy jezdili. Jak to s ním dopadlo, už pověst neříká. Patrně ale špatně, když po jeho hradu už není ani stopa.
A ještě jedna pověst se o Pardusce vypráví. Souvisí s krásnou, bíle natřenou Boží mukou, která stojí u cesty na vrcholu. Podle legendy zde prý v době třicetileté války pochovali padlé švédské vojáky.
Jiná legenda pak říká, že jsou tam pochováni Prusové, kteří padli ve válce proti Rakušanům v roce 1866. Ať tak, či tak, obojí byli nepřátelé, ale zdejší lidé si jejich oběť pamatovali. A tak se i dnes někdy za bezvětrných večerů dá i z dálky vypozorovat, jak u Boží muky svítí malý plamínek zapálené svíčky za duše, pohřbené daleko od domova.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
