V Pateříně kdysi stávala tvrz. Dnes už po ní není ani památky
Pateřín je opravdu malou vesničkou. Leží v krasové krajině na jih od Bílé Lhoty, které je dnes součástí. Samotná obec se rozkládá v úžlabině, kterou v plošině vyhloubil tok říčky Rachavky, jejíž jedno rameno prochází přímo přes místní náves.
Historie Pateřína je kupodivu poměrně dlouhá. Už v roce 1351 je Pateřín poprvé zmíněn v historických dokumentech. Tehdy osada patřila do panství, které mělo své centrum na hradě Branky nedaleko Javoříčka. Ten byl tehdy patrně v držení brněnského sudího Dětřicha ze Spran. Hrad později přechází do rukou markraběte a příbuzní Dětřicha ze Spran si nechávají v držení některé statky bývalého panství.
Patřil k nim patrně i Dětřich z Pateřína, který si v obci vystavěl tvrz. O jeho existenci se dozvídáme z listiny, podle které v roce 1358 prodává část pozemků v Hrabí, dvůr ve Vojtěchově a ves Olešnici Beneši z Bouzova.
Vladykové z Pateřína se v listinách sporadicky objevují po celý zbytek 14. a také na počátku 15. století. To už ale patrně sídlí v Odrlicích a svůj majetek v Pateříne rozprodávají. Kolem roku 1420 se majitelem zdejšího dvorce, části polností a krčmy stává Jan Pňovický ze Sovince. Zbytek zdejších pozemků drží rod vladyků z Dubčan. I ti nakonec své držby v obci prodávají Janu ze Sovince.
V roce 1464 se obec stává, už jako součást panství se sídlem v Bílé Lhotě, majetkem Karla z Vlašimi a na Úsově. Jeho majitelé se často střídali a v roce 1538 vyčlenili z panství několik obcí. S nimi i Pateřín a prodali jej Václavu Záviši Bítovskému ze Slavníkovic. V roce 1591 se Pateřín vrací opět pod bělolhotské panství, kde už zůstává až do konce patrimoniální správy.
Zajímavé je, co se stalo s tvrzí přímo v Pateříně. Byla poměrně brzy opuštěna, ještě dnes však přetrvává legenda o pateřínském zámku. Mnohem déle přetrval zdejší hospodářský dvorec, který byl později rozparcelován a rozprodán.
Obec to však nebyla nijak velká. V roce 1790 zde bylo jen 15 domů a v nich bydlelo 97 obyvatel. V 19. století začal i počet obyvatel Pateřína vzrůstat. V roce 1900 je zde už 38 domů a 258 obyvatel výhradně českého jazyka. Ti chodili do školy i do kostela do nedaleké Bílé Lhoty. Po roce 1848 však měla vesnice vlastní politickou správu.
Hlavní obživu zdejším obyvatelům zajišťovalo zemědělství a také práce v blízkých lesích. I zde se vykytovalo domácké pálení vápna, ale spíše okrajově. V roce 1848 je v Pateříně zmíněn i menší mlýn.
Od konce 19. století zdejší obyvatelé také docházeli za prací do okolních průmyslových center, do Loštic, Litovle i vzdálenější Mohelnice. V roce 1825 místní vybudovali také doposud nejvýznamnější památku obce, empírovou kapli Panny Marie Bolestné. U ní stojí kamenný kříž.
Přes obec prochází také jedna z nejdelších turistických tras Moravy. Je značená červeně a vychází z Horky nad Moravou, vede přes Litovel, Javoříčko, Konici, Jevíčko, Letovice až k rozhledně na kopci Horní les u obce Rovečné na Českomoravské vrchovině, nedaleko vodní nádrže Vír.
Pateřín má také svou pověst. Podle ní prý v místech kde nyní nachází se les "Rachavy", bývala stejnojmenná vesnice. Patřila k panství Bílá Lhota a jeho majitel, rytíř Ostheim, ji prý Bůh ví proč nechal zbořit. Obyvatelům obce dal prý vystavět domky na okraji v Pateříně. Také se povídá, že v Rachavě bývala kolomaznice, kde se ze smoly dělal kolomaz, a žili tam uhlíři, kteří ze dřeva pálili uhlí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
