Skřípov mohl být i poutním místem. Církev však zdejším zázrakům neuvěřila

Snad byl Skřípov vysazen jako strážná ves při zemské stezce vycházející z Olomouce směrem do Čech. I pozdější německé pojmenování obce Wachtl sice znamená křepelka, Wache však je i hlídat či střežit.

Právě poloha na stezce se možná stala obci osudnou za husitských válek, kdy osada zanikla. Až k roku 1553 se v listinách uvádí zpustlé Skřípovsko, což je vůbec první písemný doklad o existenci zdejšího místa. Majitelem poustky byli mniši z kláštera Hradisko u Olomouce, kteří okamžitě začali s obnovou, a postupně zde vyrostlo třicet usedlostí.

Už tehdy zde žilo několik rodin německé národnosti. Podle místní tradice sem přicházeli lidé z německé oblasti Franky, kteří si s sebou přinášeli nejen nářečí, ale i kulturu a dokonce i stavební sloh zdejších statků. Po třicetileté válce už německé rodiny zcela obec ovládly a Skřípov se tak počítal do německého jazykového ostrova kolem Brodku u Konice s vazbami na nedaleké Hřebečsko.

To už obec patřila ke konickému panství, kde vytrvala až do roku 1848. I později to bylo složité. Od roku 1850 náležela soudnímu okresu Konickému a politickému okresu litovelskému s výjimkou let 1855-68, kdy bylo sídlo příslušného politického úřadu v Konici. Od roku 1938 byl Skřípov součástí politického okresu se sídlem v Moravské Třebové a patřil do německé Říše, přesto, že byl obklopen územím Protektorátu. Po roce 1945 byla obec znovu začleněna do okresu litovelského a od roku 1960 do okresu prostějovského. V roce 1976 by Skřípov navíc včleněn pod správu v nedalekém Brodku a osamostatnil se až po roce 1990.

Obyvatelé obce se původně živili zemědělstvím. Od počátku 18. století se zde rozvíjí tkalcovská produkce, kterou však v polovině 19. století omezuje tovární výroba. Na domácí tkaní tak navazují toledské výšivky, které zde tvoří ženy podle vzorů dovezených přímo ze Španělska. Před válkou se tomuto vyšívání věnovalo přes 450 žen. Za první republiky zde existovala i továrna na klobouky Berty Müllerové se 40 zaměstnanci, byla zde škola a v obci žilo kolem přelomu století 2000 obyvatel. 

Obec byla původně přifařena do Šubířova, místní lidé se s tím však nesmířili a postavili v roce 1792 zdejší kostel Nanebevstoupení Páně. I zde vznikla farnost a mělo se sem přenést část vybavení ze Šubířova. Tamní obyvatelé se však tomu bránili, a tak se Skřípovští v době, kdy byli Šubířovští na poli vydali na lup a vybavení kostela ukradli. Spor nakonec musela řešit až olomoucká konzistoř.

Nejen kostel, ale i několik původních kaplí 

Ve Skřípově, kromě kostela, najdeme i několik půvabných kaplí. To je nejen důkaz zbožnosti zdejších obyvatel, ale i pokusu o zřízení poutního místa. Anna Fiedlerová, která prý trpěla revmatickým onemocněním byla upoutána na lůžko. V roce 1912 se jí prý zjevila Panna Marie lurdská a pak prý ještě stodevětkrát během deseti let, kdy ji měla ulevovat od projevů choroby.

Církev k jejím zjevením zůstávala chladná a odmítala zázračná zjevení potvrdit. A tak s původního záměru postavit zde poutní kostel, vzešla v roce 1923 pouze stavba kaple Panny Marie Královny se studnou s údajně léčivou vodou.  Další mariánská kaple pak stojí nedaleko za vesnicí a třetí u cesty do Šubířova. Při cestě do Brodku pak najdeme kapli Božského srdce Páně. Kromě toho je u Skřípova k vidění mokřad porostlý březovo-borovicovým lesíkem se vzácnou faunou i flórou, chráněný jako přírodní památka.