Dyslexie, dysgrafie či dyskalkulie významně ztěžují celoživotní učení, komunikaci i uplatnění v životě

Leckdy navíc třeba dyskalkulik o svých těžkostech s čísly neví, cestou je tak či onak překonává, nahrazuje či kompenzuje. Občas mohou být dokonce okolím bagatelizovány. Člověk s takovou nediagnostikovanou potíží proto absolvuje určitou etapu vzdělávání, více či méně se snaží, namáhá (a vyčerpává), jakýmsi způsobem obstojí a prochází. „Následně pak ale dojde na vyšší úroveň vzdělávání, kdy už ona kompenzace, dosavadní způsoby zvládání nestačí a mohou vznikat i velké potíže s učením – třeba na střední nebo vysoké škole,” upozorňuje profesorka Kateřina Vitásková, speciální pedagožka.

Slabikáře a početnice, SMSky a výplatní pásky

Jistěže pak nediagnostikovaná, neřešená nebo špatně uchopená dyslexie, dysgrafie, dysortografie nebo dyskalkulie ovlivní i celé další fungování v životě. Koneckonců, proto nás číst, psát a počítat učí – ne kvůli první známce v první třídě, ale proto, jak moc je čtení, psaní či počítání zapotřebí v životě. Trápí-li nás ovšem čtení slabikáře, budeme mít potíž s jakýmkoli dalším textem. Dopady slabších početních dovedností nejen na celoživotní hospodaření se nabízejí. Člověk se s tím trápí, nejde mu to, může selhávat v komunikaci, činnostech nebo schopnostech v životě stavějících právě na základních dovednostech. 

Proč být dobře diagnostikován

Někdy je zkrátka dobré už jen míti specifickou poruchu učení potvrzenou. Mnohem užitečnější (jako u každé diagnózy) je to o sobě, o svém mozku a sám pro sebe vědět. Nejdůležitější je ale možnost řešení, terapie dané poruchy a jejího typu. Jeden dyslektik může mít potíž přečíst dané písmeno či slovo, protože ho ruší text okolní – může mu pomoci známá čtecí mřížka zakrývající zbytek stránky. Jinde může zabrat čtení současně s někým. A jinde zase metody nahrávání, poslouchání anebo nejrůznější software, aplikace, editory. „K tomu, o jaký typ dyslexie konkrétně jde, má právě sloužit dobrá diagnostika pedagogickopsychologická v poradnách nebo i na školách,” doplňuje profesorka Vitásková z Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.