Dzbel je místem, kde pramení dvě řeky a kde stály tři mlýny a hospoda

Poloha poměrně vysoko na kopcích obou vysočin dává Dzbelu unikátní podnebí a také statut střechy tohoto kraje. Najdeme zde totiž také prameny dvou významných říček. Na východ, směrem k nedaleké Konici odtéká řeka Romže, pramenící v Drahanské vrchovině, nedaleko centra Dzbelu, na západ pak míří říčka Nectava, která spatřuje světlo světa nad osadou Borová, a aby to bylo spravedlivé, pramení ve vrchovině Zábřežské.

U zvonice jsou i pomníky hrdinů světových válek|foto: Miroslav Kobza

Také neobvyklý název pochází patrně od označení sedla mezi dvěma lesnatými stráněmi a podle jazykovědců však může také představovat koryto studánky, do níž byl zasazen kmen vykotlaného stromu pro lepší odtok. Další varianta mluví i o zkomolení slova stéblo. Obci se také říkávalo Stebel či Ztebel. Dnešní jméno se pak používá od 17. století. Osada Borová pak nese jméno podle borových lesů, které zde kdysi pokrývaly větší část pozemků.

Kaple Panny Marie v centru obce|foto: Miroslav Kobza

Nejstarší zmínku o obci najdeme v zemských deskách olomouckých z roku 1351, kdy obec patřila ke Konickému panství. Držiteli panství byli pánové z Choliny, Tovačovští z Cimburka, pánové ze Švábenic a další majitelé. V roce 1655 je už ve Dzbelu uváděna rychta, mimochodem největší v na panství, jak se také slušelo na tehdy největší obec v oblasti. Držel ji jakýsi Jíra Kovář. Zajímavá je informace, že v roce 1681 byla rychta ve Dzbelu přeměněna na vrchnostenský hostinec, protože prý rychtář neměl na to, aby uhradil dluh 100 zlatých za odebrané pivo. V 17. století je zde zmíněn také mlýn.

 V roce 1673 založila Zuzana Kateřina Liborie ze Zástřizl v sousedním Jesenci kapli zasvěcenou svému osobnímu patronovi sv. Liborovi, jako poděkování za zázračné uzdravení vodou z místní studánky a v roce 1690 předala panství Jesenec i s obcí Dzbel premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích, aby udržoval z jeho výtěžků poutní místo.

V roce 1784 byl klášter císařem Josefem II. zrušen. Panství i s obcí Dzbel bylo nejprve součástí tzv. Náboženského fondu, později jej koupil rod rytířů z Diettrichu.

Připomínají se zde i oběti posledního válečného konfliktu, které však zdaleka nejsou jediné|foto: Miroslav Kobza

Obyvatelé Dzbele byli hlavně zemědělci, později i pláteníci a přadláci. K hospodě a už zmíněnému mlýnu později přibyly další dva. Všechny byly na pozemcích dnešní osady Borová. Podle jedné z místních legend se prý měl do Běly, dcery jednoho ze zdejších mlynářů, zamilovat v dávných časech bájný rytíř Šubíř. Lesní Gilbert, který si však na ni také myslel a byl odmítnut, ji prý přímo v náručí rytířově zastřelil a pak sám spáchal sebevraždu. Údolí, kde se tak stalo, se prý dodnes říká Bělá.

V 17. Století byla ve Dzbelu postavena vysoká pec na zpracování železné rudy z okolních nalezišť, zejména v místě, kterému se dodnes říká v Roudných. Surové železo se odsud vozilo k dalšímu zpracování do hutí ve Vranové Lhotě. Šachty v Roudných prý byly v roce 1860 zatopeny. Od roku 1875 byla v obci škola, a když 1. září 1889 přijel do Dzbele první vlak, místním se výrazně zkrátily vzdálenosti při cestách za prací i za poznáním.

Dnes je Dzbel krásnou obcí s poměrně drsným podnebím. Bývá tu větrno a v zimě i chladno. Najdeme zde i zajímavé památky. Kromě několika křížů a kaple Panny Marie v obci pak i zvonici a u ní památníky padlých ve světových válkách. Drama, při kterém mohla lehnout popelem celá obec, stejně jako nedaleké Javoříčko, připomíná pamětní deska šesti obětí na domě č.p. 16. Kaple sv. Anny nad nádražím patří k památkově chráněným objektům. Významným místem je i návrší u vápencového lomu chráněné jako přírodní památka Na Kozénku, kde rostou chráněné trávy a zjara kvetou bílé sasanky. Je to krásné místo stejně, jako krajina okolního přírodního parku Kladecko