Farní kostel sv. Matouše navazuje na tradici farnosti v Dolanech, ale patří i mezi umělecké skvosty

Dolany patří na Olomoucku spíše ke středně starým vesnicím. První zmínka o obci pochází z roku 1235. V nejstarších dobách vesnice pravděpodobně patřila menšímu zemanskému rodu, který v ní sídlil. Později obec patřila rodu pánů z Vildenberka, který byl i držitele hradu Bouzova.

Právě od příslušníků tohoto rodu získal Dolany i nedalekou Toveř v roce 1378 do vlastnictví biskup Albert ze Šternberka. Ten okamžitě vesnici daroval mnichům kartuziánům sídlícím tehdy v Tržku u Litomyšle. V roce 1389 synovec zakladatele kláštera Petr ze Šternberka rozhodl, že bude klášter lépe prosperovat právě v Dolanech. Na ostrohu nad obcí se začala stavět kartouza, a dokončena byla v roce 1394, kdy sem přesídlili z Tržku všichni řeholníci. Nový klášter dostal jméno údolí Josafat a prvním převorem v Dolanech byl jmenován Štěpán Šrám, velká odpůrce husitského hnutí. Právě díky husitským válkám mniši kartouzu už v roce 1425 opouštějí a stěhují se za olomoucké hradby. Přesto jim obec patřila až do roku 1782, kdy byl řád výnosem Josefa II. zrušen.

Současně se stavbou kláštera bylo zahájeno i budování konventního kostela. Ten stával přímo v areálu kartouzy a byl zbořen spolu s ní v 15. století. Mezi léty 1711 a 1714 byla z popudu řádu na troskách dolanské kartouzy vystavěna barokní kaple sv. Kříže. Ani ta zde nestála dlouho a byla v rámci josefínských reforem v roce 1800 zbořena.

V obci však už kostel stál. Patrně ještě před stavbou kartouzy zde existoval gotický chrám, o němž se zmiňují dokumenty už v polovině 14. století. První zmínka o farnosti pak pochází z roku 1373. Později přechází patronicium farnosti právě na zdejší kartuziány. O kostele příliš zpráv nemáme. Víme jen, že v 17. století byla zdejší farnost chvíli pod patronací Lichtenštejnů, kteří ji opět vrací olomouckým kartuziánům.

Ve druhé polovině 18. století už starý kostel, ke kterému už přibyla i renesanční věž se zvonicí, nedostačoval zájmu věřících, a tak pod patronací řeholníků přistoupila zdejší farnost ke stavbě nového chrámu. Základní kámen ke stavbě nového farního barokního kostela sv. Matouše v Dolanech byl položen 2. května 1776. Mimochodem, z dobových zpráv víme, že byl toho roku také založen nový farní hřbitov. Stavba kostela trvala až do roku 1779, což potvrzuje vročení v závěru presbytáře. Celkové dokončení chrámu je však datováno až do roku 1785 a vysvěcení kostela proběhlo ještě později, 17. května roku 1801.

Stavitel kostela Václav Beda, pocházel z Litomyšle ze stavitelské rodiny a je považován za jednoho z posledních stavitelů respektujících barokní styl. Kostel v Dolanech vybudoval sice na základech původního chrámu, nicméně o něco větší. Z původního kostela se snad zachoval jen vstupní portál. Za ním vznikla jednolodní podélná stavba s půlkruhovým presbytářem. Nad vstupem do kostela pak stojí věž s hodinami.

Kromě bohaté vnitřní výzdoby stojí za vidění i vnější areál obklopující chrám, zejména soubor barokních soch. Víme, že až na jednu, byly patrně vytvořeny původně pro jiné umístění. Postava sv. Antonína Poustevníka pochází ze zrušeného kostela Panny Marie na olomouckém předhradí a jejím tvůrcem je slavný, původně bavorský sochař usazený v Olomouci Andreas Zahner. Dalších tři sochy (sv. Šebestián, sv. Roch a sv. Liborius) jsou původně nejspíše také ze stejného místa, byť důkazy pro to chybí. Dvojice řádových světců nejspíše také nebyla vytvořena pro dolanský kostel, ale odkud pochází, se neví. A tak snad jedinou původní „dolanskou“ je socha sv. Floriana. I ona má však tajemství, neboť i když vypadá jako Zahnerovo dílo, datována je do roku 1729, kdy sochař teprve přicházel do Olomouce.