Heroltice patřily k největším německým obcím Štítecka. Dnes mají sotva 200 obyvatel
Heroltice leží severozápadně od města Štíty, jehož je dnes obec součástí, na svahu vinoucím se po úbočí hřebene Bukovohorské hornatiny až k bývalé zemské hranici mezi Čechami a Moravou. Právě kopce dosahující téměř tisíce metrů i nedaleký lyžařský areál dnes dělají z Heroltic obec, která má výrazně horský charakter.
Rozmezí nadmořské výšky se zde pohybuje od 460 do 760 metrů nad mořem, okolí obce je porostlé lesy a silnička v mnoha serpentýnách stoupá až kdesi do nebes. K tomu se zde stále potkáme se starými chaloupkami, tak typickými pro chudé obce na moravskočeském pomezí. Na loukách kolem obce se pasou krávy a ovce, a když si odmyslíme obří sjezdovku, vypadá to zde, jakoby se zastavil čas. Naštěstí se zatím Herolticím vyhýbá stavební boom spojený s turistickým průmyslem, a tak je zde klid a pohoda.
Jméno obce má svůj původ ve vlastním jménu zakladatele obce Heralta nebo Herolda. Německé jméno obce zní Herautz, což může naznačovat komoleninu přípony -ice, typickou pro obce osídlené původně slovanským obyvatelstvem. Proti tomu však mluví dokumenty, které zde vždy uvádějí vesměs německy znějící jména obyvatel. Původně se obci říkalo Heraltice, současné jméno je pak používáno od počátku 20. století.
Heroltice jsou připomínány od roku 1278. Byly uváděny jako Velké nebo též Dolní Heroltice na rozdíl od Malých (Horních) Heroltic, kterými byla označována pozdější Červená Voda. Přináležely tehdy k štíteckému panství. V jejich držení se střídali různí feudálové. V roce 1623 se Heroltice dostaly, spolu se Štíty, pod patrimoniální správu lichtenštejnských statků se sídlem v Rudě nad Moravou.
Heroltice patřily, jak už bylo řečeno k největším německým obcím v okolí. Již v roce 1677 měly 49 usedlých. V roce 1780 je v obci zmiňována rychta, dva větší statky a velké množství menších rolnických usedlostí. Po roce 1848 zde žilo kolem tisícovky obyvatel, vesměs německé národnosti. Od roku 1828 zde existovala škola. Na ní na počátku 20. století učil také zdejší letopisec a kronikář Hans Iternitschka. Roku 1854 zde byla v obci při kostele sv. Jana Křtitele zřízena kuracie. Chrám byl původně postaven jako kaple, a to v letech1715 – 1718. Později byl přebudován a současná podoba kostela pochází z roku 1910. Nedávno byl opraven a na jeho věž byl vyzdvižen nový zvon zasvěcený sv. Václavu, na který se složili farnici i město.
Pokles počtu obyvatel po roce 1848 byl v Herolticích závratný. V roce 1930 zde totiž trvale žilo již pouhých 575 osadníků. Po odsunu a následném dosídlení počet trvale bydlících osob jen o něco málo přesáhnul 130 lidí. Tento úpadek zřejmě vedl k tomu, že obec ztratila v roce 1978 svou samostatnost a byla přiřazena ke Štítům.
Heroltice se mohou pochlubit překrásným okolím. Cyklisté vyhledávají romantické trasy údolím Březné i táhlá stoupání do hor. Houbaři a turisté si užívají okolních lesů. Kromě kostela zde najdeme ještě několik drobných sakrálních památek a také budovu fary. Pozoruhodný výhled nabízí nejvyšší části katastru obce otočené do údolí Králické brázdy a na protější Zábřežskou vrchovinu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
