Holubice vznikly na pozemcích někdejšího dvora patřícího k ptenskému zámku

K samotné osadě zasahuje rozsáhlý lesní masív vyplňující vrchovinu mezi Ptením, Stražiskem, Hrochovem a údolím Hloučely. Mnohem známější je však horní část osady pro ty, kteří míří autem z Prostějova do Boskovic. Cesta vede v těsné blízkosti obce a hned u ní se nachází také vysílač, díky kterému je zdejší osada viditelná opravdu zdaleka.

8 fotografií

I když jsou Holubice osadou položenou poměrně vysoko na kopci a občas je to zde pěkně větrná hůrky, osídlení zdejší oblasti je poměrně staré. Už v mladší době kamenné se zde pohybovali lidé, o čemž svědčí nález sekeromlatu na Zadních vrších. Nálezy zde potvrzují pohyb lidí i v době bronzové.

Historické zprávy o Holubicích jsou poměrně mladé, neboť osada vznikla parcelací hospodářského dvora v roce 1787.

Původně totiž zdejší oblast patřila k ptenskému panství, které od roku 1757 vlastnil ženský klášter sv. Kláry z Olomouce. Z dobových zpráv víme, že se sem řádové sestry uchýlily v nebezpečných dobách sedmileté války, ale jinak se o panství příliš nestaraly. Zámek tak chátral a nejinak tomu bylo i v případě hospodářského dvora.

V roce 1782 byl klášter Klarisek zrušen a celé Ptení připadlo do Náboženského fondu. Státní správa se tehdy snažila zvýšit výnosy hospodaření těchto konfiskovaných oblastí tím, že na místě někdejších vrchnostenských dvorů zakládala nové osady. A právě v této vlně vznikají i Holubice, pojmenované původně německy Taubenfurth, podle guberniálního rady barona Johanna Taubera von Teuberfurth, který byl mimochodem také umělecky činný jako básník a divadelní kritik.

Zajímavé je, že noví osadníci sem přišli většinou z mírovského, zábřežského a moravskotřebovského panství. Kromě půdy dostali tzv. familianti buď možnost bydlet v budovách někdejšího dvora, nebo materiální příspěvek na stavbu vlastního domu. Bylo to cca 400 cihel na komín, dřevo na krov a slámu nebo peníze na krytinu.

Kaplička se zvonicí v Holubicích|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Většina nových obyvatel Holubic byla původně německé národnosti. Postupně se však v českém prostředí němčina stávala okrajovým jazykem a vesnice se počeštily. V roce 1834 už měly Holubice 13 domů, v nichž žilo 76 obyvatel. Do konce 19. století počet domů vzrostl na 17 a počet obyvatel na 98. Mezi nimi byli kromě rolníků také dva obuvníci a celých třináct krejčích. Ti pracovali vesměs pro prostějovské oděvní závody. Ve třicátých letech počet domů vzrostl o dva, obyvatel zde však bylo o sedm méně. Dnes žije v osadě kolem stálých 35 obyvatel

Školní děti z Holubic docházely za vzděláním do ptenské školy. Tamtéž mířili také zdejší věřící na pravidelné bohoslužby. Už od roku 1785 má osada malou kapli se zvonicí. Postavena tedy byla dříve, než byla samotná osada vytýčena. Další památkou je kříž stojící u cesty z Ptení ke křižovatce s hlavní silnicí. Není datován. Někde v těchto místech je uváděn kříž i na mapě prvního vojenského mapování z poloviny 18. století. Není vyloučeno, že tento nahradil dřívější dřevěný krucifix, který zde stával.

Z Holubic je překrásný výhled do kraje údolí Romže. Jsou zde vidět nejen nejbližší vesnice, ale také Plumlov, Kostelec na Hané a zároveň i část Olomouce a za ní Oderské vrchy. V tomto směru je zajímavá zpráva o stavbě dřevěné pozorovací věže v lese u Holubic v roce 1937. Sloužila kartografům při podrobném mapování širokého okolí. Dnes by se rozhledna hodila, ale i malý výlet pod vysílač, na zdejší hřiště potěší milovníka dalekých obzorů