Hommage à Lubomír Smiřický

Lubomír Smiřický (1933) nastoupil do Československého rozhlasu v Olomouci v roce 1958. Vyzval ho k tomu tehdejší ředitel, básník a publicista Alois Rečka. Lubomír dostal na starost redigování magazínu „Zajímavosti z Olomouckého kraje“. Šlo o regionální kulturní publicistiku s širokou škálou možností a dle vlastního výběru: črty, fejetony, reportáže, povídky a drobná literární rozhlasová pásma.

Čtěte také

Nedobrovolný Švýcar Lubomír Smiřický

Redaktor s takovým zaměřením nemohl být trvale vázán u redakčního stolu. Zpracovával tedy své náměty často v terénu, se zápisníkem v ruce nebo s příručním magnetofonem přes rameno. A redigoval je pak definitivně zejména v noci doma, kde byl klid a přicházely nápady. „Někdy mě téma napadlo ve snu, to jsem honem vstal a udělal si poznámku,“ vzpomíná Smiřický a pokračuje: „Vybavuji si živě Lojzíkem Rečkou organizované „Lovy beze zbraní“, zato s mikrofonem a příručním magnetofonem, třeba při nočním pozorování říje jelenů v jesenických horách. Zdejší hajný vábničkou přilákal statného osmeráka až do bezprostřední blízkosti naší skrýše a paroháč odpovídal na řvaní vyluzované hajným do stočených dlaní. Magnetofon tiše běžel a nezkušený reportér jako já měl už obavu, jak toto dobrodružství nakonec dopadne. Dopadlo dobře.Jindy jsme s Rečkou pátrali ve Velkých Losinách, kdy Lojza jako hlavní autor připravoval seriál o tamních zámeckých čarodějnických procesech. Našli jsme v muzeu smolné knihy ze 17. století, pročítali Kladivo na čarodějnice, drželi v rukou ďábelské mučicí nástroje. Představovali jsme si osudy obětí, zaznamenané v obžalovacích spisech i v protokolech o vykonání hrdelního ortelu. Neměl jsem tušení, že podobné tragédie se možná ještě stále odehrávají na nedalekém Mírově. Tehdejší politické procesy? O těch se vědělo, ale moc se kolem ošemetné záležitosti mezi lidem nemluvilo. Vlk byl za humny.“

Nebyla to nijak snadná doba. Lubomír Smiřický se statečně s Bohuslavem Matyášem a dalšími také podílel na vysílání Československého rozhlasu Olomouc během srpnových událostí roku 1968. Logickým vyústěním jeho občanských postojů byl odchod do emigrace ve Švýcarsku. Do posledních dnů byl ale s olomouckým rozhlasem v kontaktu, napsal pro nás několik pořadů, pravidelně informoval o tom, co poslouchal a jak se mu naše nynější snažení zamlouvá, prostě rozhlasák tělem i duší.

Luboši, moc Tě všichni pozdravujeme! A děkujeme.