Hranické Loučky byly ještě před půl stoletím Kozí

3. březen 2021

Na cestě údolím Bečvy stojí za to prozkoumat onen hřeben vypínající se nad řekou na jejím levém břehu. Odděluje od sebe údolí Bečvy od nivy řeky Luhy, jednoho z přítoků Bečvy, který spatřuje světlo světa v Oderských vrších a jehož nížinou vede stará hlavní silnice z Olomouce do Ostravy.

Když se na onen hřeben podíváme od Bečvy, zdá se pěkně vysoký. Pohled do mapy překvapil. Maximální výška těchto kopců je kolem 350 metrů, což se tedy rozhodně zdá málo.

Do Hranických Louček se dá vystoupat z Milotic nad Bečvou odbočkou z hlavní silnice směrem na Heřmanice.  Přes svůj název, řadící obec spíše k nedalekým Hranicím, leží jen asi 3 km severozápadně od Hustopečí nad Bečvou a je dnes také jejich součástí. Nejvyšší místo vesnice leží až na vrcholku tohoto jednoho z nejzápadnějších karpatských výběžků v nadmořské výšce 365 metrů. V zimě je to pěkně větrná hůrka a závěje a sněhové jazyky jsou zde poměrně běžné. Však se také nacházíme na rozvodí Černého a Baltského moře.

Kaple v Hranických Loučkách

Historické záznamy o osadě Hranické Loučky bychom hledali marně. Až do roku 1964 se osada totiž nazývala Kozí Loučky. Patrně proto, že se zde na úbočích poměrně málo úrodného hřbetu v minulosti pásávaly kozy a ovce. O Hranických Loučkách se dočteme, že je založil benediktinský mnich Jurik z Rajhradu. A muselo to být už velmi dávno, neboť nejstarší zpráva o obci je z roku 1201.  

Vesnička patřila k hranickému panství po celou dobu své existence. Máme zde však zprávy o dědičné rychtě, jejíž majitel spravoval robotu pro všech čtrnáct usedlých rodin. Obec nikdy neměla vlastní kostel. I když je to do Hustopečí poměrně blízko, vzhledem k panství chodili místní lidé za Božím slovem do nedalekých Špiček. Chybějící škola nutila místní děti chodit až do Heřmanic a zejména v zimě to nebyla si příjemná procházka. I proto byla v roce 1909 postavena malá místní školička.

Počet obyvatel Kozích Louček postupně pomalu ale přece jen vzrůstal. Kupodivu se zde usídlovali hlavně lidé mluvící německy. V roce 1830 zde žilo 176 obyvatel a o padesát let později byla převaha Němců už poměrně značná. Žilo jich zde 141 oproti 20 Čechům. Většina zdejších obyvatel se živila zemědělstvím a drobnými řemesly. Jak postupovala průmyslová revoluce do tohoto kraje, nacházeli také místní obyvatelé pracovní příležitosti ve větších centrech v okolí.

Zmiňujeme-li průmyslové podniky, neměli bychom opomenout jeden, byť velmi malý kousek zdejší průmyslové historie. Ještě v roce 1930 zde totiž byl v provozu větrný mlýn. Není se co divit, větru zde bylo dost, mlít také bylo co. Navíc, voda zde pro jiný typ mlýna chyběla. Byl tzv. beraní mlýn, nebo též mlýn německého typu. Podle dobových zpráv měl na hlavním nosném trámu zaznamenán letopočet 1802. Původně však byl do Kozích Louček převezen  z Horních Těšic. Roku 1879 totiž vyhořel mlynářský domek majitele mlýna v Horních Těšicích a ten byl nucen stavbu prodat právě sem. Po druhé světové válce mlýn, tak jako řada jiných, bohužel zanikl a dnes už po něm bohužel nezůstalo téměř nic.

Po válce byla většina zdejších obyvatel odsunuta. Dosídlenců nebylo mnoho, a tak počet obyvatel i nadále klesal. Dnes zde nežije ani sto trvale bydlících osob. I proto byla v roce 1964 vesnice sloučena se Špičkami, od roku 1983 pak s Hustopečemi nad Bečvou.

Ze zajímavých památek najdeme v obci kapli Panny Marie Bolestné z roku 1857, přestavěnou v roce 1901. Pěkný je i kříž při cestě do Špiček. Tam stojí za to také vystoupat za krásným rozhledem. U vysílače, který zde stojí, se nabízí překrásný rozhled nejen do údolí Bečvy ale také na velkou část Záhoří i na druhou stranu do zvlněné krajiny na východ od Hranic.

autor: kbz
Spustit audio