Hynčice nad Moravou nikdy nebyly příliš velkou vesnicí. Mají však neopakovatelné kouzlo
Hynčice nad Moravou jsou dnes součástí Hanušovic. Z města do integrované obce je to podle mapy jen něco přes kilometr, kdo se sem však vydá pěšky nebo na kole, čeká jej prudký výšlap do kopců Hanušovické vrchoviny.
Hynčice nad Moravou se svým přídomkem odlišují od stejnojmenné vesnice rozkládající se nedaleko pod svahy masívu Sušiny. Do roku 1918 nesly obě obce název Heizendorf, což mimo jiné vedlo k tomu, že se i v oficiálních historických pracích občas dějiny obou obcí zaměňovaly.
Hynčice nad Moravou se rozkládají na náhorní plošině, která vyvrcholí kopcem Pršná, který se tyčí nad obcí do výšky 642 metrů. Zastavěná část vsi se pak nachází kolem nadmořské výšky 530 metrů. I díky své poloze v poměrně exponované horské oblasti se zde nežilo lehce, o čemž dodnes svědčí agrární haldy vysbírané na zdejších polích a pastvinách dávnými zemědělci.
Osídlení obce spadá patrně do přelomu 14. a 15. století. První historická zmínka existenci Hynčic totiž zaznamenává až k roku 1417. V počátcích své existence patřila obec k tehdy zeměpanskému zboží se sídlem v Šumperku. Když následně vzniklo velkolosinské panství, byla zahrnuta do jeho správy, kde zůstala až do konce patrimoniální správy v roce 1848.
V 16. století máme zprávy o zdejší rychtě a výsadách, které rychtář od vrchnosti obdržel. Zajímavé je, že v té době se obec uvádí v listinách pod českým názvem Hynčice. Byla to však malá vesnička, kde hospodařilo jen osm usedlých zemědělských rodin.
Počet obyvatel ani v pozdějších letech nebyl nijak vysoký. Nejvíce osob zde žilo kolem roku 1880, kdy uvádí sčítací elaboráty v Hynčicích celkem 395 osob vesměs německé národnosti. Naopak velký pokles osídlenců nastal po roce 1946, kdy většina původních obyvatel musela vesnici opustit. Na počátku padesátých let zde žilo 176 obyvatel a dnes se jejich počet pohybuje kolem sta. Obec je i díky tomu už od roku 1949 místní částí Hanušovic.
Vesnice byla přifařena do Kopřivné. V roce 1754 si místní postavili kapli zasvěcenou Navštívení Panny Marie v barokním slohu. Už od 19. století byla v obci německá jednotřídní škola. Kromě toho zde fungoval mlýn, hostinec a pila.
I po roce 1990 se zachovalo zemědělské podnikání v této exponované oblasti. Zejména pastvinářství, chov hovězího dobytka a také koní. Právě pastviny dávají vesnici neopakovatelný charakter. Nabízí se zde výhledy na okolní kopce a zalesněná údolí a po polních a lesních cestách se můžeme procházet uklidňující krajinou jakoby nadčasově položenou vysoko nad lidskými starostmi.
Obcí prochází červená turistická značka mířící přes Potůčník do Loučné. Mimo to se tudy dá dostat na štolnavu, do Kopřivné či do Velkých Losin.
Kromě kaple zde najdeme ještě torzo památníku padlých v I. světové válce a pak nesmírně malebný hřbitůvek nad vesnicí. Když vejdete do jeho zdí, objevíte nejen hroby dávných obyvatel obce, ale třeba i německých vojáků, kteří padli daleko na východě a měli ještě to štěstí, že jejich kosti mohly spočinout v rodné zemi. I to je součást koloritu zdejší krajiny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
