Jak funguje záchranná služba a jak s ní ideálně spolupracovat? Kdy volat 155? A kdy 112?

Marinella Danosová, záchranářka Zdravotnické záchranné služby Olomouckého kraje|foto:David Jahoda

Marinella Danosová věnuje svůj čas jednak práci v terénu – v praxi zdravotnické záchranářky při výjezdech k rozličným případům, jednak vzdělává a cvičí nové záchranáře na vysoké škole …a kus času svého věnuje i Českému rozhlasu či jiným formám osvěty o práci záchranářů.

Číslo záchranky? Přece 155 

„To ví každý malý školák,“ čekalo by se. Jenže v praxi se může stát, že od školy zapomene, že číslo na záchranku zkrátka tak často nepotřebuje. Navíc v případném stresu tápe, vybavují se mu i policejní či hasičské nouzové linky a pak je tu ještě vliv „globálního, mezinárodního prostředí“ – narůstající povědomí o lince 112. „Je to asi ovlivněno i pořady o záchranářích, vždyť mají leckdy v názvech tu číslovku 112 či 12,“ uvažuje Danosová. Stodvanáctka se jistě hodí třeba u havárií – dovoláme se na hasičský dispečink, odkud se potom záchranné složky koordinují. Pokud ale potřebujeme zdravotníky, pak neváhejme volit rovnou 155. Jinak je totiž nutno počítat s prodlením. A o čas, jak víme, hodně jde. 

Operátor pomáhá. Stres a emoce naopak 

„Laická první pomoc asistovaná operátorem z dispečinku je tou první přímo na místě události. Zkušený dispečer nás navede, je dobré řídit se jeho pokyny,“ doporučuje záchranářka. Rozrušení, zda záchranu zvládnu anebo v rámci strachu o blízké, je pochopitelné. Zkusme se tu ale inspirovat profesionály – musejí být jednak nad věcí a zároveň velmi věcní, racionální, musejí zasáhnout, jednat a pomoct.

Tonoucí se chytí čehokoli

Nejen na prázdniny, dovolenou, na cesty se hodí rady a doporučení první pomoci.

Věděli jste například, nač pozor při záchraně tonoucích? „Je třeba dávat pozor i na sebe, tedy potenciálního zachránce – tonoucí se kvůli pudu sebezáchovy často opravdu chytá čehokoli coby jakési bóje, chce zachránit především sebe. Za každou cenu,“ upozorňuje host poradny Apatyka.

Zdravotničtí záchranáři mají ovšem nezměrné zkušenosti též s neopatrností, hazardem (děti bez ochranných pomůcek na koloběžkách, osoby pod vlivem alkoholu na kole či v autech).

Zároveň se ale potkávají často s kolapsy, slabostmi a tzv. synkopami – ztrátami vědomí z různých příčin, často s pádem. Takové stavy může způsobit i „obyčejná“ dehydratace, teplo, uzavřené a nevětrané budovy. I tady bývají voláni zdravotníci (ideálně přes 155).

Jak postupují, proč doporučují následný odvoz do nemocnic a další poznatky z praxe, vysvětlila Marinella Danosová ve studiu Českého rozhlasu Olomouc.