Jívová byla kdysi městečkem, které však naděje kladené do rozvoje naplnilo jen napůl

Počátky osídlení zdejšího kraje souvisejí s velkou kolonizací ve 13. a 14. století, kdy se objevují zprávy o tzv. Jívovské cestě. Ta vedla z Olomouce do Moravského Berouna a pak dále na Opavsko. První zprávu o ní máme ve falzu listiny datované k roku 1220. Znovu se tato cesta objevuje v listině z roku 1269, kdy zdejší oblast náležela do majetku kláštera Hradisko u Olomouce. Teprve v roce 1363 se však objevuje přímo zmínka o vesnici Jívová, jejíž obyvatelé tehdy byli určeni přispívat prací a prostředky na údržbu mostu přes Moravu pod olomouckým hradem.

Jívová je v té době patrně docela velkou osadou, alespoň podle vyměřené povinnosti odvodů. Mnoho však o životě v ní nevíme. A tak ani netušíme, kdy a proč přešla obec do vlastnictví olomoucké kapituly a později do držby samotného biskupství.

12 fotografií

Ve 14. století vzniká na katastru dnešní obce nové panské sídlo. Byl jím hrad Tepenec, který nechal postavit tehdejší markrabě Karel, pozdější král Karel IV. Teprve až v jeho závěti z roku 1371  objevuje nejen hrad, ale i ves Jívová jako majetek jeho syna Jana Soběslava. Ten brzy zemřel a hrad i obec se stala součástí soubojů markraběcích bratří Jošta a Prokopa. V roce 1406 se stává majetkem kartuziánského konventu v Dolanech u Olomouce. V majetku ctihodných otců pak obec zůstala až do zrušení kláštera v roce 1782.

Pohnuté období husitských válek vedlo k tomu, že Jívová zpustla. Na své opětovné osídlení si vesnice musela počkat až téměř do poloviny 16. století. V tuto dobu je obec dosídlena a jak ukazují dobové materiály, patrně většinově německy hovořícím obyvatelstvem. V obci se počítá s pozdější výstavbou kostela, fary, špitálu a dalších veřejných a hospodářských budov, byť na některé si obec musela docela dlouho počkat.  Zdá se, že vrchnost měla s Jívovou velké plány. V roce 1581 navíc obec byla císařem Rudolfem II. povýšena na městečko.  V té době měla Jívová 55 usedlostí.

Klášter chtěl v městečku vybudovat pivovar, který však zanikl dříve, než vznikl. Naopak mlýn zde byl už od obnovy obce na Jívovském potoce a později byl postaven i další mlýn na řece Bystřici. Na počátku 17. století se zde uvádí cech pekařů a zdá se, že někdy v této době mají své kořeny i proslulé masné krámy, které sloužily po léta jako vyhledávaná hospůdka.

Zajímavá je dochovaná informace, že těsně před Bílou horou toužili místní po protestantském pastorovi. Pro obec s církevní vrchností je to dost netypické. Zda uspěli, nevíme. Je to však jeden z nepřímých důkazů, že zde existoval kostel už patrně od obnovy obce. Bližší informace o něm nemáme. Až v roce 1660 u něj byla obnovena fara zaniklá za třicetileté války a  v roce 1672 existovala u farnosti i triviální škola. Roku 1687 byl do chrámu přinesen obraz Panny Marie Bolestné z polské Čenstochové. I díky tomu se v letech 1717 – 1720 podařilo kostel sv. Bartoloměje přestavět do současné velkolepé barokní podoby. Na jeho vnitřní výzdobě se podílel i slavný malíř Jan Kryštof Handke.

Budova radnice je dokladem, že Jívová bývala městečkem|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Obec se sice rozvíjela, ale zdaleka ne tak, jak se předpokládalo. I díky tomu, že plánovaná císařská silnice namísto přes Jívovou nakonec vede přes Šternberk. Příliš to nezměnila ani železnice dokončená v roce 1872, která vede přece jen dál od obce. Přesto se zde rozvíjel průmysl i řemesla až do konce II. světové války, kdy většina zdejších obyvatel byla vysídlena.

Dnes má Jívová necelých 600 obyvatel a kromě stálých obyvatel zde najdeme i množství rekreačních objektů. Kromě kostela má Jívová mnoho drobných památek. Sochy, kříže i pozoruhodnou budovu radnice. A také krásnou krajinu kolem vesnice, která sem láká turisty v létě i v zimě.