Josef Moník: Dobrý den, majore Gagarine

Pro rozhlas vybral a v úvodu hovoří Petr Hanuška
Účinkuje Jan Fišar
Zvuk, záznam a střih Jiří Vavrda
Hudební spolupráce Antonín Schindler
Režie Michal Bureš

Tentokrát vám nabídneme povídku prozaika a doktora práv Josefa Moníka, bratra slavnější spisovatelky Libuše Moníkové, autora povídkového souboru Neser bohy a románu Psi bez rodokmenu, překladatele knih ze světa angloamerické literární produkce. Pokud si myslíte, že vás tím zavedeme do světa právnických případů a kliček, hrubě se mýlíte.

Moník se v povídce Dobrý den, majore Gagarine – a právě tu jsme pro vás dnes vybrali – vrátil do doby svého raného dětství, přesněji školní docházky v průběhu padesátých a počátku šedesátých let minulého století. Na rozdíl od Michala Viewegha nebo Ireny Douskové není jeho pohled tak shovívavý, uhlazený vzpomínkami na dobu, která se už v jeho životě nikdy nevrátí.

Jeho hrdinové musí čelit absurditě doby, charakterové křivosti dospělců za katedrou i za ponkem přímo, s dopady na jejich konkrétní každodenní život. Někteří z nich pod tlakem toho správného vidění uhnou, jiní na něj doplatí tím, že jim neuvážou kolem krku pionýrský šátek - a tak je vyřadí z dětského kolektivu; jiní však dokážou své ideologické dozorce v podobě třídní učitelky či pionýrského vedoucího přechytračit a nakonec prosadit svou. Jak? To už nechám na vypravěči příběhu - spisovateli Josefu Moníkovi.