Kamenická škola v Supíkovicích vychovala nejednoho skvělého sochaře

Ve 20. a 30. letech se začíná v okolí Supíkovic a Velkých Kunětic se zpracováním mramoru pro stavební a dekorativní účely. Jedná se nejprve o řemeslné pokusy, později nastupuje i manufakturní a mechanizovaná výroba. Právě ta si žádá fundované odborníky, a tak se objevuje první poptávka po vzdělaných kamenících. Na to reaguje v roce 1885 Slezský zemský výbor v Opavě, který v Supíkovicích ve spolupráci s vídeňským ministerstvem školství zřizuje zemskou odbornou školu pro mramorový průmysl.  Vyučovat se zde sice začalo až v druhém pololetí roku 1886, ale u tehdy do školy nastoupilo 14 žáků.

Budova kamenické školy v Supíkovicích|foto: Miroslav Kobza

Hlavní důraz byl při výuce kladen na praktickou část, nicméně učilo se zde i kreslení od ruky, modelování, matematice, geometrii a krasopisu. Absolventi školy měli podle jejich zakladatelů po absolutoriu zvládat nejen běžné kamenické práce, ale i tvorbu nejsložitějších náhrobků, reliéfů a figurálních plastik.

Problém byl od počátků z místem pro školu. Dílny pro praxi byly v soukromém domě na horním konci obce, teorie se učila v budově místní obecné školy. Ředitel školy Eduard Zelenka zde působil od založení až do roku 1917. Sám patřil mezi umělecké kameníky a spolu s ním zde v počátcích vyučoval ještě jeden pedagog.  Právě Zelenkovi prý škola vděčí za své umělecké zaměření, které vždy podporoval. A tak díky jeho snaze zde vyrostlo i několik akademických sochařů, například Josef Obeth či Engelbert Kaps.

Váza před školou je dílem místních žáků|foto: Miroslav Kobza

Vyrostli zde však i desítky odborníků na klasickou kamenickou práci, kteří pozvedli úroveň místního průmyslu na světovou úroveň. I díky nim se zdejší mramor začal používat na mnoha stavbách v celé střední Evropě.  Po roce 1889, kdy museli mít kameníci, podnikající v oboru mistrovské zkoušky, na které škola dokázala připravit a ještě umožnilo její absolvování zkrátit potřebnou praxi, počet zájemců o studium vzrůstal.

V roce 1901 se škola konečně dočkala vlastní budovy, jejíž výstavbu opět financovala slezská vláda.  V Supíkovicích stojí dodnes a využívá ji zdejší škola. Dodnes se zachovalo schodiště s překrásnou balustrádou ze zdejšího mramoru a některé další prvky vytvořené žáky a profesory zdejší školy. Od roku 1910 byla škola už financovaná státem a kromě zpracování mramoru se zde začaly vyučovat i další kamenické obory. Zajímavé jsou zprávy, že již v té době zde studovaly i dívky, nikoliv však jako řádné studentky, ale jako hospitantky, které se účastnily výuky jen v některých teoretických předmětech. Kromě nich zde byla i pokračovací škola pro kamenické učně a také veřejná kreslírna pro žáky z okolí.

Mramor se v Supíkovicích těžil i pro vápenické účely|foto: Miroslav Kobza

Po vzniku Československa se chvíli uvažovalo o zrušení školy, nakonec však zůstala zachována a navíc se stala střední školou zakončenou maturitou, která umožňovala další studium na akademii.  Zasloužil se o to i další ředitel školy, opět významný sochař Paul Stadler, který sem nastoupil v roce 1920.  Škola pokračovala v činnosti i po záboru Sudet až do února roku 1945. Tehdy dostali žáci pololetní vysvědčení a škola byla uzavřena.

Poválečné události znamenaly nejen odliv studentů, ale rovněž pedagogů, kteří byli z velké části vysídleni. I přes snahu místních úřadu byla škola nakonec zrušena a přemístěna pod křídla kamenické školy v Hořicích. Tam také skončila část zdejšího vybavení. Zbytek byl využit místními firmami. Práce zdejších absolventů a profesorů však zdobí dodnes nejednu památku ve střední Evropě a dokazují vysokou úroveň zdejší školy.