Kamila Hladká: Sestry. Šest příběhů ze života řádových sester

Podobné otázky jistě napadnou každého, kdo potká na chodníku nebo v tramvaji řádovou sestru. Kladla si je jistě i publicistka Kamila Hladká, sama ostatně říká: „O řeholním světě jsem nevěděla vůbec nic. Kláštery a řádové sestry pro mě vždycky představovaly trochu nedotknutelné tajemství, byla jsem jimi až fascinovaná.“

A hned dodává: „Téma víry mi rozhodně není cizí a musím poznamenat, že sestry se mě nikdy nezeptaly, jestli jsem nebo nejsem věřící. Vlastně jsme o Bohu příliš nemluvily, ale zároveň si troufám říct, že víra byla celou dobu tak nějak stále přítomna, a nakonec prochází celou knihou, aniž by byla explicitně jmenována. To byl ostatně můj záměr.“

Kamila Hladká se setkala s několika desítkami řeholnic, ale do knihy nakonec vybrala šest příběhů šesti žen čtyř generací. Monika, Bernadetta, Kristína, Lucie, Vilma, Vincenta. Té nejstarší bylo v době práce na knize devadesát tři let. Nejmladší dvacet devět.

V Česku máme dnes přibližně tisíc řádových sester. Pečují o nemocné, pracují v nápravných zařízeních, sociálních službách, ve školách, pomáhají na misiích i v hospicích, ale jsou také učitelkami, historičkami, působí na akademické půdě. Každá ze šesti sester, jejíž výpovědi v knize najdeme, vypráví svůj originální příběh o cestě k Bohu, o nevůli nebo naopak podpoře rodiny, ale taky o nevůli státní moci. O hledání církve, o touze po mužské blízkosti, o vášni pro parfémy nebo čokolády, o sportu, jídle a nakupování. O skromnosti a poslušnosti. Výrazně kratší je příběh Bernadetty, která v 50. letech minulého století skončila za asistence StB v ostravské věznici. Má za sebou několik mozkových příhod a řeč je pro ni obtížná, přesto její dramatické vyprávění nebylo možné opomenout.

Kdo pozorně naslouchá, ten dostane i odpověď na často kladenou otázku: Proč? Proč by se někdo chtěl zbavit světského života a přijmout nejednoduchá pravidla komunitního řádového společenství? Kamila Hladká už to ví.

„Obecně se říká – a já jsem tomu dřív taky úplně nerozuměla – že sestry slyší nějaké vnitřní volání. Laik, který se s nimi blíže neseznámí, si to asi nedovede moc představit, ale já si to teď už troufnu přirovnat k lásce mezi ženou a mužem. Je to opravdu hluboká a ryzí touha po tomto způsobu života. Pokud do řádu přichází dívka z jiného důvodu – nevydrží,“ svěřuje se autorka svými pocity.