Kaple božského Salvátora v Dolních Životicích
Cestujete–li autem z Olomouce do Opavy, projíždíte nádhernou krajinou Nízkého Jeseníku. Ve chvíli kdy začíná hlavní silnice klesat směrem k Opavě, po pravé straně se před vámi vynoří kaštanové stromořadí vedoucí k zámku v Dolních Životicích a také potní místo sv. Salvátora s půvabnou kaplí.
Odbočku se najdeme přibližně na půl cestě mezi Litultovicemi a Herticemi. Úzká cesta vede od silnice k místnímu zámku a kapli najdeme na pravé straně silničky. Ač se to na první pohled nezdá, je tato kaple nesmazatelně zapsána na mapě potních míst českého Slezska. Historie tohoto místa spadá do období Válek o rakouské dědictví, nebo jak se u nás také říká – slezských válek. Pruský král Fridrich II. tehdy odmítl uznat nástupnictví Marie Terezie na rakouském trůně. Protože měl záslusk zejména na tehdy rakouské Slezsko vyvolal v polovině 18. století několik válečných konfliktů, které vyvrcholily odtržením značné části Slezska od poddunajské monarchie a jeho přičlenění k Pruské říši v roce 1742. Války probíhaly s přestávkami od roku 1740 až do roku 1763 a zejména obyvatelé severních částí někdejšího království českého si díky stálým vpádům pruských vojsk užili své.
Nejinak tomu bylo i na Opavsku a také konkrétně v Dolních Životicích.
Už tehdy byla namístě nedaleko dnešní kaple studna, o které se vypráví, že v roce 1759, v době opakovaných vpádů Prusů na území Slezska, byly Opava a její okolí postiženy plicním morem. Studny, kašny i jiné vodní zdroje byly zamořené. Jistý povozník tudy pravidelně jezdíval za obchodem a u této studny napájel koně. Vodu vozil i své rodině do nedaleké Opavy a tak ji ochránil před nemocí. Pověst o zázračné vodě se tak roznesla, že nakonec dovážel vodu mnoha svým známým a přátelům a také mnozí Opavané začali pro vodu do této studně docházet sami. Považovali ji za boží zázrak a dokonce půl cesty od Hertic chodívali ke studni po kolenou a modlili se.
Voda prý skutečně chránila před černou smrtí a tak se není co divit, že v těžkých letech se docházelo stále více poutníků. Na poděkování za uzdravení, stavěli poutníci kolem studny kříže a obrazy svatých.
Zde na chvilku odbočíme k místu na konci kštanové aleje – kde stojí dolnoživotický zámek. Na konci 17. století přechází panství Životické sňatkem Reginy Kateřiny Vilimovské do držení rodiny svobodných pánů z Laziska. Od roku 1721 je držitelem panství již třetí v pořadí - Karel František Orlík - svobodný pán z Laziska. Tento významný úředník se začal hned po nástupu do čela rodu s výstavbou zámku a přilehlého parku v Dolních Životicích.
Kříže a obrazy, které věřící ke studni přinášeli pánovi nového zámku docela vadili, protože byly postaveny i na cestě směřující k zámku a on je musel objíždět. Proto je nechával služebnictvem odstraňovat. Marně, lidé se ke studni vraceli a nadále kříže a obrazy stavěli znovu.
Přesto právě Kralu Františku Orlíkovi vděčíme za stavbu nynějšího poutního areálu. Když onemocněl a lékaři byli bezradní - rozhodl se vykonat pouť do Chrudimi. Dříve než odjel, dal si předsevzetí, že když se uzdraví, nechá vedle studny postavit kapli. Pouť patně pomohla neboť v roce 1769 hrabě skutečně kapli postavil. Na důkaz své pokory prý vystavěl kapli přímo na cestě k zámku, takže ji vždy musel objíždět.
Církevní autority byli stavbě nakloněni a ještě téhož roku byla kaple vysvěcena olomouckým kanovníkem Weffrem. I když byl v té době majitel zámku zadlužený a nakonec musel dokonce panství prodat, zajistil ještě nadaci, která zajistila údržbu zámku a živobytí poustevníka, který o ni pečoval až do doby, kdy josefínské reformy poustevnu zrušily.
Na hlavním oltáři při poutích najdeme obraz svatého Salvátora, kopií slavného chrudimského obrazu. Kaple je obdélníkového půdorysu, vystavěna v barokním slohu s nízkou věží. Nad vchodem najdeme znak rodiny Orlíků a letopočet 1769.
Hlavní pouť se koná vždy první neděli po svátku Povýšení svatého Kříže (po 14. září). Poutní mše svaté jsou slouženy před kaplí, kde je k tomu účelu stavěn oltář, dříve také kazatelna.
Zejména v první polovině 19. století, kdy na Opavsku řádil mor chodily ke kapli davy poutníků. Podobné to bylo při epidemii cholery při další válce s Prusy v roce 1866. Velké poutě se zde konaly ale i v pozdějších letech – většinou po válečných stratech. Dobové záznamy nám prozrazují, že v roce 1945 se kolem kaple a na přilehlých pozemcích shromáždilo patnáct tisíc poutníků aby poděkovali za ochranu Životic před válečnými událostmi.
Také v současnosti se zde každoročně konají Slezské poutě. I mimo ně však toto místo stojí za navštívení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
