Kdysi stálo nedaleko Vícova hradiště, město i pevný hrad. Dnes už zde zbyly jen rozvaliny
Obec Vícov se rozkládá na východních svazích Drahanské vrchoviny na hranici dnešního vojenského prostoru Březina. Patří k menším osadám a kdysi byla předhradím panského sídla, jehož zbytky pod názvem Ježův hrad dodnes skrývá vegetace nad hlubokým údolím řeky Okluky.
Zabrousíme-li do nejstarších dějin Vícova, musíme se nejprve vypravit právě do lesů vojenského prostoru. V nejbližším okolí dnešní obce se totiž nachází četné důkazy toho, že krajina zde byla osídlena už v dobách prehistorických. Údolí Okluky totiž sloužilo jako jedna z komunikačních tras ve směru východ – západ a jako strategické tedy bylo střeženo a osídleno. Už do doby bronzové jsou datovány zbytky rozlehlého hradiště Oberská vrata, kde byly nalezeny zbytky keramiky datované do období 1500 – 1000 let př. n. l.
Dalším pozoruhodným místem je tzv. Městisko. Zbytky valů připomínají středověké město, které zde existovalo podle odborníků asi sto let a pak bylo opuštěno. Obě lokality jsou spojovány s těžbou a zpracováním železa v okolí Vícova.
Samotný Vícov je pak nejvíce spojován s třetí zříceninou v této oblasti – tzv. Ježovým hradem, který je v historických dokumentech také jmenován jako hrad Vícov. První zmínka o hradu a snad i vesnici pochází z roku 1355, kdy koupil vladyka Henzlín z Vícova od Viléma z Náměště dva lány v Žešově. Zápis v zemských deskách nám potvrzuje, že hrad a vesnice měli za majitele příslušníky drobné šlechty. K těm patřil patrně i zakladatel obce Víc, nebo Viec, po němž získala vesnice své jméno. Je to však to jediné, co o něm víme.
Samotný hrad neměl dlouhého trvání. Roku 1379 zastavuje hrad markrabě Jošt pánům z Boskovic, proti kterým však o deset let později vypravují úřady trestné tažení. Při bojích je hrad patrně dobyt a předán do majetku Petra z Kravař. Dalším rodem, který zdejší panství držel, je rod pánů z Kunštátu. To už však byl hrad patrně v rozvalinách. V roce 1418 je už zdejší zboží uváděno jako součást otaslavického panství. V roce 1512, kdy se hrad naposledy objevuje v listinách je už zmiňován pouze jako pusté hradisko.
O rok později se Vícov stává součástí panství se sídlem v Plumlově, kde zůstal až do roku 1848. Zemědělská vesnice si žila svým životem středně velké obce, jejíž počet obyvatel se pohyboval kolem 500 duší. Nejvíce zde žilo v roce 1930 636 obyvatel. V roce 1730 si obyvatelé vesnice postavili vlastní kostelík sv. Floriána, který byl posvěcen od dvacet let později. Kromě kostelíka najdeme v obci drobných sakrálních památek více. Několik křížů, Boží muka stojící u silnice do Plumlova či pomník vztyčený u lípy Svobody.
Obec nemá dobré vzpomínky na poslední dny II. světové války. V noci na 28. dubna 1945 přepadli v obci příslušníci partyzánské skupiny Jermak kolonu ustupujících německých vojáků. Při přestřelce zemřelo deset německých vojáků a padlo i několik partyzánů. Jejich druhové se ukryli v lesích. Odveta na sebe nenechala dlouho čekat. Trestné komando SS, které sem přišlo od Stínavy a Ptení, vedl poručík, kterému se v noci podařilo uprchnout. Nechal odvést deset nevinných mužů z obce, do vesnice Suchý na Boskovicku. Tam byli mučeni a pak bez soudu zastřeleni. Hromadný hrob byl objeven po válce. Pamětní deska na bývalé škole v Suchém dodnes tuto tragédii připomíná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
