Když má jedna věc více majitelů
Podílové spoluvlastnictví je majetkové společenství, do něhož většinou člověk vstupuje, aniž by ho chtěl založit.
Třeba v případě dědictví nebo v rámci vydávaní věcí v restitucích. Právníci dokonce říkají, že spoluvlastnictví je vynález ďáblův.
Je jasné, že určitá věc nemusí mít jen jednoho vlastníka, ale může jich být neomezený počet. Spoluvlastnit nemusíme jen nemovitost, ale třeba automobil, zvíře, bankovní účet apod. O běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.
Také platí, že kterýkoli ze spoluvlastníků může kdykoli zažádat o oddělení ze spoluvlastnictví.
„Jsem spoluvlastnicí ideální třetiny rodinného domu. Můžu svou část pronajmout nebo prodat příbuznému?“ ptala se jedna z posluchaček.
Odpovídal JUDr. Radomír Picek: „Vy jste suverénním úplným vlastníkem toho svého podílu a nejste povinna ho nabízet ostatním podílovým spoluvlastníkům. Můžete si to prodat, komu chcete – příbuznému i někomu cizímu. Souhlas ostatních spoluvlastníků v takovém případě není třeba.“
Spoluvlastnictví se dá zrušit dvěma různými způsoby – buď dohodou všech spoluvlastníků, nebo rozhodnutím soudu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
