Klášter a poutní místo na Hoře Matky Boží nad Králíky byl cílem tisíců poutníků od počátku 18. století

Tradice úcty vážící se k vrcholu vysokému 769 metrů, nacházejícímu se vlastně katastrálním území vesnice Hedeč, se váže už do období dávno před stavbou kláštera. Původně se kopci říkalo Lysá hora, Pustá či Studená. V době třicetileté války sem chodilo zvláštní dětské procesí s mariánskými písněmi ke studánce s posvátnou vodou. V něm tehdy chodíval i králický rodák Tobiáš Jan Becker, který si umínil, že až vyroste, postaví zde kostel.

Tobiáš Jan Becker vystudoval a stal se kanovníkem u Sv. Víta v Praze. Tehdy mu králický farář Christoph Lorenz Schliemann připomněl jeho dětský slib. A tak v srpnu roku 1696 pokládá osobně základní kámen kostela a ambitů. Za čtyři roky 21. srpna 1700 přenesou věřící do kostela slavnostně obraz Panny Marie Sněžné a kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie.

Rozhledna na kopci Val kousek od kláštera|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Již o rok později se Tobiáš Jan Becker stává biskupem v Hradci Králové a záhy pokládá u kostela základní kámen kláštera. Ten je dokončen v roce 1710 spolu s křížovou cestou vedoucí dnes alejí z Králík přímo ke kostelu, a také kaple Svatých schodů na nádvoří klášterního areálu. Tím je areál téměř hotov a jeho správci Becker ustanovuje řád Služebníků Panny Marie – servitů. Už krátce po dokončení se stalo toto místo jedním z nejnavštěvovanějších poutních cílů v širokém okolí, protože zde prý bylo zaznamenáno mnoho velmi zvláštních vyslyšení proseb poutníků. Procesí sem chodila nejen z Králicka a ze Zábřežska a Šumperska, ale také z Kladska i ze Slezska. Péče o příchozí pomáhala také místním obyvatelům, kteří jinak v chudém kraji jen těžko hledali jiné způsoby obživy.

Klášter však nezažíval jen šťastné chvíle. V noci ze 7. na 8. srpna roku 1846 zasáhl při bouři kostel blesk a ten vyhořel do základů. Malá část zachráněného vybavení je dnes vystavena v ambitech. Kostel byl sice za rok opraven, konečné výzdoby se však dočkal až koncem 19. století. V roce 1883 byl také řád servitů vystřídán řeholníky kongregace redemptoristů a změnila se i péče o pohodlí poutníků. V roce 1901 byla zakoupena nedaleká hospoda a upravena na Poutní dům. Po válce nahradily německé redemptoristy, kteří museli do odsunu, jejich čeští spolubratři.

V roce 1950 odstartovala v ČR neblaze proslulá „akce K“. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 vtrhli ozbrojení příslušníci StB, SNB a lidových milic do klášterů a řeholních zařízení v Československu. Mnichy a řádové sestry odvezli do speciálních internačních klášterů. Jedním z internačních míst se stal i místní klášter a Poutní dům. Řeholníci zde žili pod dozorem státních zmocněnců a pracovali v lese a v nedávno vzniklém Státním statku. Byli zde umístěni až do roku 1960, kdy byli propuštěni na svobodu, ovšem bez možnosti pokračování řeholního života.

Klášterní budovu pak převzala Česká katolická charita. Pod státním dohledem sem přišly sestry Neposkvrněného početí Panny Marie. Ty se zasloužily nejen o udržení velmi zchátralého kláštera v alespoň částečně neporušeném stavu.

Až po roce 1989 byly obnoveny poutě, na které často přijíždějí i potomci vysídlených rodáků ze zdejšího kraje. Hlavní pouť se vždy koná 15. srpna. Celý areál je také přístupný jako muzeum. Představuje poměrně velkou kolekci barokního sakrálního umění. Klášter má i krásné okolí a stojí i za několikadenní výlet nejen za duchovní obnovou, ale třeba i za poznáním zdejšího malebného kraje.

Svou polohou vysoko nad městem je klášter dominantou celého kraje kolem Králík|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas